Texty: DOUBRAVA, Jakub: Dětský divadelní Tartas Dobřany 19. 4. 2013. Deník Dětské scény, č. 0., str. 9 -119, 7.6.2013.

Dětsk ý divadelní Tartas Dobřany 19.4.
2013

Na letošní regionální přehlídce dětských divadelních, recitačních a loutkářských souborů, uspořádané pro Plzeňský a Karlovarský kraj, jsme měli možnost zhlédnout patnáct představení hlavního programu. K tomu ještě připočtěme inspirativní představení, Ať žije Kocourkov! Kejklířského divadla z Doudleb (Vojta Vrtek a Jan Brůček), a zahajovací, velice zdařilý taneční kousek Kdo se bojí... tanečního oboru domácké ZUŠ J. S. Bacha.
K třídennímu „tartasení“ v Dobřanech také už neodmyslitelně patří průvod (letošním tématem byly přízraky a duchové). Po dobu lektorských rozborů s vedoucími souborů se měla možnost bohatě vyžít všechna děcka po celou dobu festivalu v hrách s pantomimou, improvizací, hudbou i výtvarnem... Závěrem tematicky plného a na zážitky a dojmy bohatého festivalu pak proběhla i prezentace jednotlivých dílen.
Jednotlivé bloky, do kterých byly inscenace samé rozděleny, pak vždy nabízely skrytá jednotící témata, o kterých se kromě rozebírání představení v zobecňující rovině vždy stihlo také podebatovat.
První blok byl charakterizován základním fokusem dětí, jakýmsi ukotvením jejich projevů do zcela reálného prostředí a prostoru divadla, daných teatrálních možností. Soubor Přípravka DV vedený Annou Červenou z Plzně měl určitě nejmladší věkový průměr. V desetiminutové pohádce Tři medvědi a babka Chňapka však bylo příjemné vidět práci s upřímným dětským projevem vedoucím už zároveň k jeho režírovanějším, mnohdy repetitivním prvkům.
Divadlo V KoŠi HAGA ČAGA z Plzně předvedlo malý dětský muzikálek s názvem Černá pohádka z komína se všemi kvalitami i možnými nešvary k tomuto žánru patřícími. Aktuální vhled do světa kolem nás skrze investigativní reportáž novinářovu (komín doslova sloužil jako dalekohled či mikroskop) přiblížil práci kominíkovu a všechno dění a lidské konání, s kterým se každý den setkává. Členové divadla jsou většinou studenti primy gymnázia F. Křižíka v Plzni. I se svou vedoucí Ivanou Loukotovou přesídlili z 1. ZŠ.
Loutkový kroužek při ZŠ a MŠ Dlouhá Ves už tradičně vnesl do festivalu ducha loutkového divadla. Letos si vybrali prvorepublikovou poměrně rozsáhlou hru se základním tématem hry a boje dobra a zla v pohádce s názvem Hanička a Baba Jaga. Délka a jistá archaičnost textu však dětem tohoto věku příliš nenabízí vyniknout v prostředcích pro loutkové divadlo tak charakteristických. Půvab a jisté kouzlo v onom tématu obsažené však přesto přinesly důležitý apel pro účastníky festivalu.
Druhý blok soutěžních kusů otevřel soubor 2. středeční třída ze Soukromé ZUŠ Trnka v Plzni, která představila své nové jméno Mrož v krabici. Jde o soubor, který už několik let pracuje pod vedením Michala Stona. Se zpracováním tématu Čarodějův učeň přišli sami členové a nutno říct, že to bylo velice šťastné téma adekvátně zpracované věku aktérů. V jejich podání šlo o jakýsi až iniciační proces zobrazující přechod od ětského věku do chlapeckého. Hlavní formou pak bylo kontrastování stínového a čistě hereckého ztvárňování postav. Zkratka a znak, uvěřitelná práce s imaginárními předměty (zvláště v dějově vypjatých chvílích) podtrhly magii předlohy. Kouzla se opravdu děla v silném uvěřitelném sugestivním projevu, ne už tak v dotaženosti technických přechodů a vytváření výrazných vizuálně konstruovaných obrazů, což ubíralo na čistotě inscenace. Přesto vyznělo celé představení silně, dojímalo uvěřitelností jednání a přesvědčivým i přesvědčeným hereckým jednáním uvnitř dobře dramaticky vystavěných scén.
Posledním představením prvního dne byla do drobničky zpracovaná Werichova předloha pohádky Až opadá listí z dubu souboru Středník ze ZUŠ Rokycany (ved. Pavla Vitingerová. Většina členů souboru navštěvuje LDO prvním až třetím rokem, v tomto složení působí od září 2012. Soubor jako celek zatím nemá velké zkušenosti s vystupováním, což se projevuje v některých příliš ilustrativních scénách. A představení je jeho prvním divadelním počinem. Přesto je velice zdařilé po všech stránkách. Nejvíc však porota vyzdvihla přirozené herecké jednání na scéně, dekvátní věku i zkušenostem aktérů, jejich velice citlivé kolektivní cítění, jasné vedení a směřování souboru a také čistou, ničím a nikým nedeformovanou hravost, bez které by žádné dětské představení nemělo vznikat.
Druhý den přehlídky otevřela inscenace Hrášek..., hrášek! Hrášek? souboru Dobroš! ze ZUŠ v Horšovském Týně, který vede Andrea Pavlíčková. Kladem byla především velice zajímavá a neotřelá dramaturgická linka, kdy třikrát jinak zahranou známou pohádku O princezně na hrášku uvedly tři jinak věkově staré podsoubory do konfrontační řady tvořící koncepčně invenčně velice bohatý triptych. Provedení už tak jednoznačné nebylo, přesto se držela celá inscenace v nápaditém toku někdy poněkud nesladěných divadelních prvků.
Drobný útvar čerpající z výběru z anglických pohádek knihy Kočičí král (konkrétně O myšce Kyšce a myšce Hryžce) byl půvabný v základní hravosti s tématem a repetitivností předlohy. Aktéři jsou schopni se dokonce navzájem alternovat v jednotlivých rolích. A inscenace jim slouží jako základ k mnoha kolektivním hereckým variantám. To se oproti oblastnímu kolu trochu projevilo v gradaci celého kusu, v jasném cílení k závěru. Je však velice pozitivní kvalitou ona variabilita práce celého souboru Srdcový osmilístek ze ZUŠ Horažďovice pod vedením Ivy Faltusové.
Neotřele a osobitě zpracované téma Svatebních košil souboru Zatím nevíme z Kolince (Michal Ston) přineslo temperamentní i vážné herecké chvíle a ambice na scénu. Celý kus však trochu ztroskotal na nevypočitatelnosti jednání (Tomášem Žižkou udělena cena performerství jednomu z malých herců to dokládá) a překvapování se navzájem.
Poobědní blok zahájila aktuální adaptace pohádky Císařovy nové šaty souboru Sirky ze ZUŠ Klatovy (ved. Markéta Kubecová). A otevřela důležité téma práce s výtvarnem (scénografie, kostým a rekvizity) na dětském divadle. Jak je důležité předem promýšlet tuto stránku představení, nerezignovat, neopomíjet. Vyvarovat se známých otřelých naučeností a klišé je základem vizuálně zajímavého divadla (je nakonec etymologicky od slova „dívat se“). Opět herecky i kolektivním nábojem vonící zdařilé představení pak samo sebe definovalo v pojetí ne úplně trefné a dotažené metaforické aktualizace tématu pohádky.
Krátký sólový výstup s názvem Hotelová pohádka (Zdeněk Svěrák) dokázala rozehrát recitátorka a animátorka předmětů na scéně Adéla Behenská ze souboru Někdy ze ZUŠ Kdyně (ved. Dana Žáková) a prokázala veliké herecké kvality spočívající především v soustředěné komunikaci s divákem a jeho vedení si příběhem.
Zkušený soubor Zatímbezejména z Gymnázia Fr. Křižíka v Plzni opět prokázal velice citlivý a herecky trefný přístup k tématu dětské detektivky s humornými prvky s názvem Detektivní kancelář Půlměsíc I. a II., která byla jakýmsi dvoudílným situačně bohatým, napínavým a přitom humorným filmově působícím veledílem. Stejnojmennou knihu Eoina Colfera zdramatizoval skvělým způsobem vedoucí souboru František Kaska (nutno podotknout, že kniha měla 350 stran, scénář má stran 28!). K divácky únosnějšímu tvaru by však pomohlo ještě lehké krácení. Šlo o premiéru a důkazem toho bylo, že i sami aktéři si nevědomky ale smysluplně dovolili krátit. To dokládá dobré cítění ale i vedení souboru. Otázkou plynoucí z předlohy pak jsou i nabízející se další způsoby ztvárnění než čisté (byť přesné) realistické herectví. Až groteskní charakter některých postav, který je naznačen a celému kusu velice sluší, jakési komiksové působení, ostré střihy, stylizace a pointování napovídají, že by dovedly celou inscenaci ještě dále. Soubor ony způsoby bezpochyby ovládá, jak to dokázal i v tak náročném představení. Práce s nabízející se vícevrstevnatou hudební dramaturgií by vše jen podpořila.
Závěr druhého dne posledním představením Příběh Gillyho Bodkina v podání Divadýlka Strašidílka z Plzně přinesl opět téma duchů, či světa viděného jen dětským okem. Jde o příběh křehký, dojemný, a tak byl i předveden. Poměrně věkově malí aktéři toto silné téma předložili divákovi s velikou samozřejmostí a opět hereckou přesvědčivostí. Dobře zvolená hudební složka vše jen neprvoplánově podpořila. Hudba programová a atmosférická v inscenaci, práce s ruchy, to bylo tématem shrnující debaty.
Nedělní blok otevřela inscenace mytologického příběhu z ostrova Hawai pojmenovaný po hlavní hrdince Kamehameha. Soubor HOP- HOP ZUŠ z Ostrova (jeho nejmenší skupina pod vedením Ireny Konývkové) rozehrála mnoha tanci, rytmickými kreacemi a jednáním podpořeným výrazným a osobitým krásným výtvarným působením příběh připomínající ošklivé kačátko či černou ovci kmene, jehož hlavní téma zůstalo poněkud nevyjasněné a tedy i ne zcela vyjádřené. Silné archetypální zbraně jsou tak přítomny, ale ne úplně promlouvají.
Výstup s klobouky, věšákem a okenním rámem s názvem O kmotře, která počítala, kolikrát kdo kýchne, bylo druhé recitované a předměty ztvárněné sólo. Dagmar Vlčková ze souboru Pecky ze ZUŠ Domažlice (ved. Dana Žáková) předvedla výstup hravý, kultivovaný a poučený, nicméně mnohde šlo o pouhou ilustraci, tedy dublování řečeného.
Posledním souborem byl soubor Los niňos locos ze ZUŠ Stříbro pod vedením Evy Gažákové (která zahrála i jednu z postav na scéně). Chytře, invenčně a adekvátně k věku a zkušenostem malých herců byla zpracována Sakiho povídka pod názvem Grétička. Dramaturgicky dobře nastavený tvar a soulad ve hře vše jen podpořil. Nesrovnalosti v práci s maskou či kostýmování a hlavně kontrast herectví učitele působil trochu
nepatřičně.
Nutno na závěr dodat, že si žádné představení nezískalo jasné, jednoznačné a jednostranné hodnocení od poroty a tedy jasný postup. Došlo k dlouhému přemítání a nelehkému výběru zejména i kvůli vysokému počtu uvedených inscenací. U všech však šlo o kvalitní, upřímnou a zdravě vyznívající práci.
V Plzeňském i Karlovarském kraji za posledních několik let vzniklo zdravé a silné divadelní podhoubí s jasnými názory i jakýmsi přátelským souzněním a to je znát i z toho důvodu, že na festival do Dobřan se jezdí i bez touhy předvést se a postoupit. S nutkáním jen tak se zúčastnit dílniček, vidět, na čem kolegové pracují a zkrátka zažít si společně celý festival se vším, co k tomu náleží (letos zavítal soubor z Aše pod vedením
Pavly Hoškové). To dokládá i velký počet účastníků, kteří si luxus hraní na Dobřanském Tartasu nemohou dovolit čistě z věkového hlediska, neboť už ho mají pár let za sebou. Přesto se sjíždějí.
Jakub Doubrava