Databáze českého amatérského divadla

Texty: JIRSOVÁ, Zuzana: Bechyňské jaro 4.–6.4.2014. Deník Dětské scény, č. 0., str. 8 - 9, 13.6.2014.

BECHYŇSKÉ JARO
4.–6. DUBNA 2014

Již po dvaadvacáté se v Bechyni sešly jihočeské dětské soubory a jako každoročně i letos bylo účastníkům přehlídky poskytnuto vlídné přijetí a příkladný servis ze strany pracovníků Kulturního střediska města Bechyně. „Hlídačem“ veškerého dění a zároveň přátelským průvodcem od začátku do konce byl ředitel kulturního domu Štěpán Ondřich.
Soubory z různých konců jižních Čech ve dvou dnech nabídly dvanáct inscenací. Vystoupily zde jak skupiny „tradiční“ i nové. Anebo skupiny známé - avšak pod novým vedením.
Dík za odvahu patří aktérům i vedoucím, kteří se v Bechyni objevili poprvé. Lze jim jen přát, aby v cestě za hledáním způsobů divadelního sdělení neustali, nenechali se odradit připomínkami ze strany lektorského sboru i z řad diváků.

Začínající soubory
Vedoucí Alena Vitáčková z Českých Budějovic zprostředkovala začínajícím dětem bytí na přehlídce a předvedení autorské inscenace Play Perníková chaloupka. Účast na přehlídce je pro malé aktéry osvěžujícím impulsem a vedoucí si je vědoma prozatímních nedostatků hry. Soubor ze ZUŠ Jindřichův Hradec (vedoucí Vendula Kecová) byl na přehlídce poprvé a to s inscenací vietnamské pohádky Nejlepší přátelé. Hráči byli přirození, zvládali prostor a herní úkoly. Za úvahu v tomto případě stojí zádrhel v morálním poselství, který předloha obsahuje. V obou zmíněných případech se jedná o seriozní snahu a poučené vedení skupiny.

Obtížná literární předloha
Složitý děj příběhu Eiona Colfera Detektivní případ Fletchera Moona se zatím nepodařilo srozumitelně sdělit strakonickému souboru Osmihlavá saň (vedoucí Petra Tůmová). Skupina byla poctivě s dílem seznámena, znala postavy a jejich motivy, zkoumala vývoj vztahů. Nutné divadelní zkrácení literárního děje však zatím neposkytuje divákovi přehledné sdělení.
Extravagantně vyjádřené podobenství - tak, jak jej v povídce Divadlo krutosti nabídl Terry Pratchett, nese své poselství. Ale i pro čtenáře znalého Pratchettovy tvorby (mezi které velmi ráda patřím i já) je tato absurdní drobnička oříškem k rozlousknutí. O to těžší je převoditelnost literárního díla a jeho tématu do divadelní podoby. Soubor Jádro ze Strakonic sdělnou podobu inscenace zatím hledá.
Rozsáhlá epika známé knihy Astrid Lingrenové Pipi Dlouhá Punčocha byla hráči souboru Divadélko bez opony z milevské základní školy (vedoucí Mgr. Miroslav Martínek) převyprávěna do publika tak, jak zněl stanovený a naučený scénář. V komunitě školy a rodičů jde jistě o fungující aktivitu. Z hlediska divadelního a zejména z hlediska rozvoje osobnostně sociálních dovedností dětí by bylo dobré vybírat méně rozsáhlá díla. V takto „zúženém“ prostru pak nabídnout dětským hráčům více prostoru k zobrazení vztahů mezi postavami.
Vysoká kvalita díla v kontrastu se zkušenostmi hráčů a vedoucích - tak by snad bylo možné pojmenovat smělý a chvályhodný pokus žáků z volarské ZŠ (v režii Jany Fistrové). Snaha o zobrazení sekvence Kořistníci ze hry bratří Čapků Ze života hmyzu poskytla žákům osobní kontakt se slovy autorů, napomohla jim vnímat téma hry – a nést si s sebou toto osobní setkání do dalších let. Naproti zmíněným kladům je z divadelního hlediska postaveno například doslovné a naivní podání chování zobrazovaných postav, scény, kostýmů. Metaforičnost výchozího díla se pak divákovi neprotne s tím, co vidí na jevišti. Ze strany režisérky jde o upřímnou snahu a věřme, že vyhledá zdroje poučení potřebného k tvorbě divadelní inscenace.
Křehká poetika původního díla spočívající zejména v jazyku a formě, jemné napětí a specifický humor, to vše se vytratilo z inscenace Strašidlo Cantervillské (autor Oscar Wilde, vedoucí souboru Natalie Golovchenko) souboru Lanovka 1 z Českých Budějovic. Toto literární dílo je pro mladé lidi lákavé, vybízí k zdivadelnění. Avšak patří mezi předlohy hodně složité. Zmíněnou křehkost a vnitřní poezii díla (v kombinaci s humorem) dokážou transponovat ze slovní podoby jen zkušení hráči a režiséři.
Většině výše uvedeným vedoucím lze poděkovat za dobře míněnou snahu, za hledání cest k divadelnímu projevu, za vynaloženou energii při práci se souborem. Za to, že se rozhodli své svěřence dovést až k účasti na přehlídce. Do další nejednoduché práce jim jménem bechyňského lektorského sboru chci doporučit výběr schůdnějších předloh. A také, pokud jejich zájem o tvorbu dětského divadla je opravdový, vybízím k dalšímu vzdělávání se v oboru. Doporučení je upřímné, vychází z vlastního hledání.

Výpravné pohádky – pohádky?
Jako host (mimo postupovou přehlídku) sehrál své zpracování pohádky od Josefa Čapka Tlustý pradědeček, loupežníci a detektivové DDS Tyláček z Dačic. Velmi různorodě věkově smíšený soubor pod vedením Naděje Jahelkové neměl šanci zachytit kouzlo předlohy založené na hře s jazykem a s bohatostí češtiny. Jevištní pojetí vyznělo archaicky. Ve snaze o „aktualizaci“ bylo prokládáno mnoha písněmi, které se ocitaly melodicky a pohybově zcela mimo Čapkovu poetiku – i mimo poetiku pohádek jako takových. Je ale třeba podotknout, že na rodinné a místní publikum i hráče samotné může tato aktivita zapůsobit. Je svou formou sousedského divadla dobře míněná a neklade si vyšší ambice.
Vyšší ambice se projevily v scénicky výpravné inscenaci O Růžence, kterou na přehlídce sehrál soubor Divadélko Bublina pod vedením Romany a Terezy Krčkových, které jsou zároveň autorkami textu. Již v samotném scénáři lze postřehnout neukotvenost a oscilování mezi žánrem pohádky a snahou zalíbit se.
Vyšší ambice jsou zmíněny proto, že soubor svou inscenaci nabízí dětem z mateřských a základních škol, dále soubor se jmenovanou inscenací figuruje v oficiální dramaturgii pro veřejnost v táborském divadle. S ohledem na širší okruh diváků je potřeba zvednout varovný prst. Inscenace je natolik podbízivá, že může ovlivnit dětského diváka a vést ho k zalíbení v umělecky pokleslé formě. Samotné hráče pak ujistit, že takto to má být. V sepětí s tím, co bylo řečeno, je nutno zdůraznit, že mnozí z hráčů jsou šikovní a dobře vybavení - zejména po stránce muzikální. Je také příjemné se radovat tu a tam z přirozeného hereckého projevu některých z nich – a na druhé straně se strachovat, kam až je některým z nich v zájmu „zábavnosti“ povoleno vstoupit. Tedy do pitvoření se, šarží a klišé, které degradují mladé lidi a jejích přirozené schopnosti.

Do širšího výběru na Dětskou scénu 2014 byly doporučeny dvě inscenace:
Císařovy nové šaty podle pohádky H. Ch. Andersena v podání souboru DěS z Českého Krumlova. Režisérka Jana Procházková zvolila jako východisko nejenom původní text, ale též scénář Milady Mašatové. Hodnota inscenace spočívá v umném skloubení nápadů hráčů a režisérkou stanoveným inscenačním klíčem. Tím je ztvárnění ústřední postavy - císaře. Šťastná volba koresponduje s možnostmi zvolené formy epického divadla a v průběhu hry sympaticky signalizuje možný vývoj děje a napomáhá zobrazení tématu. V samotném závěru je Andersenovo poselství posunuto do podoby aktuálního smýšlení skupiny. A takto souborem vyjádřené téma pak zlehka a s přídechem tragikomiky doplyne k divákům.
Připomínky lektorského sboru:
scéna a rekvizity podporují téma, avšak množství těchto znaků se jeví jako mírně nadbytečné.
Soustředit se na momenty, kdy stagnuje temporytmus hry.

Láska prochází žaludkem je autorskou drobničkou, přičemž původní nápad pochází od žáků LDO ZUŠ Jindřichův Hradec, kteří mají též převážný podíl na vzniku hry.
Pod režijním vedením Františka Oplatka se daří vytvářet vtipnou absurditu, jejímž pretextem je známý příběh o tom, jak pejsek s kočičkou pekli dort.
Zkratky, dobře načasované akce, energie, kterou na jeviště hráči (čtyři kluci) vnášejí - to vše dohromady upoutá hned od první scény divákovu pozornost.
Doporučení:
brzy po začátku hry by bylo dobré zdůraznit, o jaké postavy se jedná.
Až do konce udržet lehkost a nastolený žánr, zbytečně v závěru nepsychologizovat.

Přímý postup:
ATRAKCE, původní scénář Jiřího Rezka přepracoval a soubor vede František Oplatek, hrají žáci LDO ZUŠ Jindřichův Hradec.
Stylizovaný obraz mentality společnosti je vhodně koncipován do centra arény, či spíše ringu.
Chlapci v rolích mužů vstupují na scénu a zvou přítomné ke sledování atrakce. Následující akce beze slov pak okamžitě vtahuje diváky do děje, budí zvědavost a tvoří napětí.
Stylizace hereckého projevu, refrény replik, hudba a přesné časování akce na „takty“ již v expozici informují o řádu, ve kterém bude inscenace probíhat. S přibývajícími ženskými postavami jsou představeny další typy povah, děj graduje.
K doladění inscenace zbývá to základní – ukotvení tématu. Téma zatím osciluje mezi dvěma možnostmi, čili: Zprvu nabídnutý obraz senzacechtivosti a plytkosti lidské společnosti je v konečné fázi hry překvapivě transponován na střet světa mužů a žen. Závěr pak vyzní značně feministicky. S volbou tématu souvisí i zmíněné uspořádání jeviště. Bude to kruhová aréna zahrnující do děje společnost jako takovou anebo ring signalizující protivenství dvou stran?
Dle doporučení lektorů by bylo vhodné ukotvit téma v obecně lidské rovině.
Všechny tři výše uvedené soubory nabídly na Bechyňském jaru premiéru čerstvě zrozené inscenace. Jak u vedoucí Jany Procházkové tak u Františka Oplatka lze očekávat v práci na inscenaci další posuny.
Lektorský sbor: Marie Poesová, Josef Brůček, Zuzana Jirsová
Zuzana Jirsová
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':