Texty: KOHUTOVÁ, Petra: Jak se dělá vagant (ohlédnutí s pozvánkou). AS 14.7.2014-Ze života souborů.

Jak se dělá vagant (ohlédnutí s pozvánkou)

Nevíte, co znamená slovo "vagant"? Čtěte! A pokud to víte, čtěte též!

Činoherní

Původně to byl nápad na jednorázovou zkušební dovolenou pro lidi z karlovarského Divadelního studia D3, kteří měli pocit, že dva měsíce bez divadla nemohou přežít. Jiří Hnilička sháněl prostřednictvím inzerátu koně a přes telefon povolení po národních výborech a jiných čertech, aby blíže nespecifikovaná skupina mohla postavit stany a tábořit tam či onde, jakož i hrát představení na návsích, přírodních koupalištích apod. Psal se rok 1981 – a v posledním červencovém týdnu se dvanáct šílenců vydalo vlakem z Karlových Varů do Dubce, kde převzali koně a dále po svých nebo na voze pokračovali skrz Poběžovice, Horšovský Týn, Březí atd. až po Mezholeské rybníky, kde znovu nasedli na vlak a po sedmi dnech se vrátili domů.

Cestou nazkoušeli pásmo lidové poezie Svitáníčko a čtyřikrát ho odehráli, poprvé pro dvanáct diváků na louce jezdeckého klubu, ale vzápětí před poběžovickým zámkem pro diváků padesát. Přírodně-divadelní akce skončila úspěšně, a tak byla na příští roky naplánována další putování a pro všechny časy nazvána „vagantem“ (podle Slovníku cizích slov „*vagace = prázdniny, vagant = středověký potulný student*“).

V následujících letech se vagantovalo opět na Domažlicku, také na Litoměřicku nebo na dolní Vltavě, až Déčkaři dorazili v roce 1987 do Liberka u Rychnova nad Kněžnou – a tam nalezli svou „zemi zaslíbenou“. Žili (a žijí) tam tolerantní a vstřícní lidé, úřady jako by v životě neslyšeli pojem „úřední šiml“ a hlavně – v okolí se nacházelo hned několik pionýrských táborů, plných potenciálních diváků. Repertoár se proto postupně ustálil na představeních pro nižší ročníky, a to pokud možno zpívaných, od pohádek loutkových (třeba O koze a kůzlátkách) přes umělé (např. Tibitanzlovy Pohádky z Krakonošovy zahrádky) až po opusy autorské (např. muzikál z Divokého Západu Tři rudá brka náčelníka Vševěda)… Časem odpadlo ježdění s koněm – v Liberku se postavil tábor, v němž se zkoušelo, žilo a spalo a za diváky se chodilo pěšky. V novém tisíciletí pak byl vytvořen systém obročního střídání míst – hlavně z praktických důvodů: aby nebylo nutné každý rok zkoušet novou věc. A tak se v posledních letech Staropražské písničky hrály kromě Liberka také na Chebsku, spirituální muzikál o černošském Pánubohu na Žluticku, šlitrovsko-suchá montáž Život je pes a pověsti Zdeňka Šmída na Vysočině… A třiatřicet let od prvního vagantu uplyne, člověk ani neví jak.

Po celou dobu se o organizační stránku stará Jiří Hnilička a režisér Petr Richter řeší „uměleckou“ stránku věci. Účastníků bývá někdy osm, někdy osmnáct; mnozí si na vagantu odbývají svůj „křest divadlem“ – a zvlášť potěšitelné je, že ti, kteří kdysi jezdili jako kandrdasové, dnes vozí svoje vlastní děti, byť třeba ne na celých deset dní. A vagant je i platformou pro setkávání s bývalými členy Déčka – např. Mirka Stehlíková žije už dávno v Praze, Richard Růžička ve Světlé nad Sázavou, ale málokdy vynechají.

Letošní vagant se bude konat ve dnech 18.-27.7.2014 na Vysočině, obnovená premiéra Kabaretu Dvojité Cé (čili Chat Noir a Cami) proběhne ve středu 23.7. Na programu jest hrdinské dobrodružství Křížová výprava, romance Robinsonova láska aneb Pátkova oběť, hrůzostrašná pohádka Zelená Karkulka, lékařský thriller Zánět slepého střeva, tragicamická sága Syn Romeův aneb Dítě nenávisti a písně s francouzským espritem. Ti z vás, kteří budou poblíž, jsou srdečně zváni na dvě reprízy: do parku ve Světlé nad Sázavou ve čtvrtek 24.7. od 17 hodin a na hrad v Ledči nad Sázavou v pátek ve stejný čas. Přijďte – budeme vás bavit…

P.S. Zajímá nás, zdali někdo pořádá (nebo pořádal) akci podobného typu. Žijeme totiž v pocitu, že v kontextu českého amatérského divadla je vagant unikátní záležitostí – ale rádi se dozvíme o opaku. Případné info, prosím, pište na Maslo.Kohutova@seznam.cz.

Petra Kohutová