Texty: PROVAZNÍK, Jaroslav a UHLÍKOVÁ, Iva: Krajská přehlídka dětských recitátorů, Kolín 9.-10.4. 2013. Deník Dětské scény, č. 0., str. 5-6, 7.6.2013.

Krajská přehlídka dětsk ých recitátorů
9.–10.4. 2013

Renata Drahovzalová z kolínského DDM vzala po mateřské dovolené přehlídku pevně do rukou a zorganizovala ji na jedničku. Po konzultaci s Jakubem Hulákem rozdělila letos středočeskou přehlídku do dvou dnů – 9. dubna přednášely děti 1. a 2. kategorie a 10. dubna dvě nejstarší kategorie. Výrazně to přidalo na klidu, pohodě a celkově to pomohlo příjemné atmosféře, stejně jako hlasové rozcvičky a vzájemné seznámení recitátorů, o které se postarala po oba dny Karolina Stehlíková. Byla také příležitost pro to, aby si lektorský sbor (pro 1. a 2. kategorii ve složení Jakub Hulák, Martina Dobiášová a Jaroslav Provazník) mohl vždy v závěru popovídat s jednotlivými recitátory a jejich pedagogy či rodiči, kteří o rozhovor projevili zájem. Letošní novinkou bylo udělování ceny diváka, nutno podotknout, že v mnohém se divácký názor nelišil od názoru lektorského sboru.
Recitátorů v 1. kategorii bylo celkem 19. I když jde o nejmladší, začínající recitátory, objevily se tu výkony, v nichž děti zaujaly jak přirozeností, tak už nepominutelnými dovednostmi. Lektorský sbor proto rád udělil 2 ceny a 2 čestná uznání. Patrně ne zcela náhodou byli dva z oceněných recitátorů z třebotovského souboru, který vedou Václava Makovcová a Jana Barnová: Josef Dočekal zaujal přednesem pohádkové prózy H. Doskočilové Tygr a blecha (cena) a Bára Dočekalová (byla oceněna čestným uznáním) kultivovaně a zaujatě interpretovala Halasovy verše Jak přišla hrdlička k pásku, i když je třeba spravedlivě dodat, že na okresní přehlídce v Rudné byl její přednes přesvědčivější a živější. Další cenu získala Adriana Vítů, která se s námi s nakažlivým potěšením podělila o Fryntovu básničku Krtek. Druhé čestné uznání dostala Kateřina Hrejsemnou, které se podařilo některé z básniček Michala Černíka o oblázcích (minipásmo si nazvala Jak žijí oblázky) přednést s vnitřní představou a se smyslem pro dialog.
Když se ohlédnu za dramaturgií celé kategorie, stojí za povšimnutí, že vedle dobře zvolených kvalitních textů (J. Brukner, A. A. Milne, E. Frynta, H. Doskočilová, F. Halas, P. Šrut, J. Kolář) jsme se tu bohužel setkali i s několika spíše druhořadými, až problematickými Žáčky (Čert a Káča, O pejskovi a kočičce, Ufo, ufo, ufoni), ale především s dvěma obskurními texty, které přednašečům ani v nejmenším nepomohly: Byla to diletantská Veverčí básnička, kterou si Albert Trabalík (nebo jeho pedagog či rodič?) nejspíš stáhl z webu „Společenství amatérských spisovatelů“, a trapný plagiát F. Hrubína O chytré Karkulce od snaživé učitelky Jaroslavy Horáčkové, s nímž vedla nerovný zápas Barbora Kchimelová.
V 2. kategorii vystoupilo celkem 20 recitátorů. K postupu do Svitav doporučil lektorský sbor Kristýnu Jahodářovou, která známou básničku O Řehoři lháři a jeho tetě přednesla se smyslem pro Tuwimovu hru s jazykem i situací. Dále byla k postupu do Svitav navržena Klára Maříková ze ZŠ Třebotov. Ta v přednesu fejetonku Josefa Čapka O klukovi, který se tuze bál pana doktora přesvědčila, že si je dobře vědoma nadsázky a jemné absurdity, na níž je vyprávění postaveno. Tři další recitátory ocenil lektorský sbor čestnými uznáními, protože u nich bylo zřejmé, že se v jejich přednesu projevil buď osobitější přístup k textu, nebo nějaká dílčí dovednost. Byla to Jana Vítová, která přednesla Fryntovu jen zdánlivě jednoduchou básničku Jelikož a Tudíž, dále Jakub Pospíšil, který si z Dášeňky Karla Čapka vybral pohádku O Foxovi, a konečně Anežka Krutská - na jejím přednesu Seifertova Vodníka a havrana bylo vidět, že jí básnička zajímá, že se jí její jednotlivé obrazy líbí, že vnímá atmosféru textu, ale zatím ještě neví, jak celek uchopit.
U 2. kategorie musel lektorský sbor konstatovat, že recitátoři až příliš často mechanicky frázují (sekání vět nejen po čárkách). Částečně to přirozeně souvisí s tím, že děti v tomto věku mají ještě problém s tím nahlédnout text jako celek, a tak se někteří recitátoři spíše chytají jednotlivostí.
Potěšitelné ale bylo, že výběr textů byl v této kategorii až na výjimky solidní (od dobře vybraných textů z děl „klasiků“ - K. J. Erben nebo K. Čapek - po nejnovější tvorbu - R. Malý) a neobjevily se tu texty vysloveně nevkusné, jen ve dvou případech šly zbytečně „pod věk“ recitátorů.
3. a 4. kategorie byla v Kolíně na programu 10. dubna. V lektorském sboru zasedl Radek Marušák, Klára Fidlerová a Iva Lubinová.
V obou kategoriích jsme byli svědky poměrně vyspělých výkonů, až na drobné výjimky byly přednesy zajímavé a inspirativní, největší nedostatky se týkaly výstavby textu. To často souviselo i s dramaturgií – nevhodně vybrané úryvky z delších celků samy o sobě neměly dostatečnou vnitřní stavbu, a proto nebyly recitátorům potřebnou oporou.
Ve 3. kategorii do celostátního kola postoupila Ingrid Tillmann s textem Stephena Leacocka Vánoce Smolíka McFiggina. Recitátorka ctila poetiku textu a udržela ironický nádech, zároveň zajímavě pracovala i s gradací. Ve druhém textu – básni Džaláleddína Balchího Rúmího Slon v temné místnosti (úryvek z knihy Masnaví) – se objevily jisté nedostatky v práci s veršem.
Druhou postupující je Kateřina Maříková. Vybrala si úryvek z knihy Josefa Koláře Z deníku kocoura Modroočka, na kterém ukázala své vypravěčské dovednosti a schopnost dobře porozumět textu a následně jej interpretovat. Sympatické bylo, jak posluchače velmi umně prováděla příběhem. Ve druhém textu – Macourkově Velrybě – zúročila vypravěčské dovednosti, avšak stylu textu zůstala trochu dlužná.
Kromě postupů bylo ve třetí kategorii uděleno i pět čestných uznání Janu Rejholcovi, Marii Šindlerové, Adamu Houdkovi, Marii Vítů a Kryštofu Jiráčkovi.
Ve 4. kategorii byly nejvýše hodnoceny výkony Blanky Čížkové (Jaroslav Žák: Třída před zvoněním a po zvonění, Ludvík Aškenazy: Mudrosloví) a Terezy Benešové (Robert Fulghum: Když je nádobí umyté, Nataša Tanská: Pokusné dítě). Blanka Čížková bravurně zvládla Žákův dnes již archaický jazyk a dokázala, že text vyzněl naprosto aktuálně. Příkladná byla především práce s tempem a dynamikou. Za zmínku stojí i to, že dostala i cenu diváka. Tereza Benešová předvedla velmi vyrovnaný výkon v obou textech, které jsou stylově celkem odlišné. V Pokusném dítěti dobře pracovala s postavami i vypravěčem, ve Fulghumově textu dokázala udržet jistý ironizující nadhled a zároveň intenzitu výpovědi.
Čestné uznání dostala Kristýna Nemcsoková.
Ve výběru textů převažovala výrazně próza, ale měli jsme možnost slyšet v obou kategoriích i verše. Až na čestné výjimky ale platí, že recitátorům poezie připravila výraznější úskalí a jejich výkony byly problematičtější. Na druhou stranu ale přesto pro nás, lektory, zajímavější.
Jaroslav Provazník a Iva Uhlíková