Texty: DEJL, Jaroslav: OTVÍRÁNÍ Praha 23.–24.3. 2013. Deník Dětské scény, č. 0., str. 3 - 5, 7.6.2013.

Ot vírání – 23.–24.3. 2013

Byla to úvodní přehlídka série krajských přehlídek Dětské scény 2013. A v úvodu nutno hned říci, že víc než úspěšná. Venku sice nic nenasvědčovalo tomu, že už má být jaro, ale v divadelním sálku bylo příjemno a milo. Divadelní Múza Thália musela mít radost. Žádné z deseti představení nebylo vysloveně problémové, spíš naopak. A tak to vezměme pěkně popořádku.

Sobota 23. března 2013
Divadelní studio Zahrádky, ZŠ Jarov a ZUŠ Štítného, Praha 3
Jiří Žáček podle litevské lidové pohádky, dramatizace Dana Bláhová
a soubor
Kdo tančí s čerty
Režie: Dana Bláhová
Úprava klasické pohádky o dvou nevlastních sestrách. Macecha pošle nevlastní dceru do stodoly, kde mají být v noci čerti, v domnění, že se jí zbaví. Té ale dobře poradí kmotřička, a tak se nejen zachrání, ale získá i bohatství. Vlastní dcera kmotřičku odbude a čerti ji utancují. Tento moment je v inscenaci ztvárněn vyhozením velké loutky. Vedla se diskuse o vhodnosti této loutky, zda by nebylo vhodné nekonkretizovat ji i obličejem, zda by nestačilo pouze vyhodit korále a šátky. Matka totiž v inscenaci odnáší figurínu s radostí – otázkou je, zda by se matka radovala ze smrti vlastní dcery, i když ta od čertů získala bohatství? V představení pohádky hraje sedm děvčat ve věku osm až devět let, různé jevištní zkušenosti. Jednoduchý stylizovaný lidový kroj chóru, který se promění v čerty opět v jednoduchém stylizovaném oblečení. Scénu tvoří pouze kopice sena. Děvčata si někdy pomáhají zbytečnými gesty rukou, čerti někdy mechanicky rozhazují seno. Bylo by dobré ještě dopracovat opakující se scénu donášení věcí čerty, aby vše gradovalo a nebylo stereotypní. Dětští diváci pohádku vřele přijali.

DDS Ty-já-tr- Před oponou, DDM Praha 7
Betty MacDonaldová, dramatizace Radka Tesárková, Josef Hervert
a soubor
Paní Láryfáry
Režie: Radka Tesárková a Josef Hervert
Soubor si vybral tři příběhy (Kuželky, Kruťák a Nic mě nebaví)
z knihy o paní Láryfáry. Doplnil je úvodem, ve kterém se reportéři chtějí dovědět, kdo je paní Láryfáry. Tento úvodní moment ale není v závěru inscenace nijak akceptován a dohrán. Paní Láryfáry je dáma, na kterou se rodiče obracejí v okamžiku, kdy už si nevědí rady se svými nezbednými dětmi. Za pomoci kouzelných bonbonů či jiného pamlsku jsou děti nebo i dospělí polepšeni. Hraje se na prázdné scéně s imaginárními rekvizitami, v civilním oblečení, pouze Láryfáry má jednoduchý stylizovaný historizující kostým. A tak se musí vše odehrávat v pohybové a slovní rovině. A tady jsou zatím největší rezervy tohoto představení. Vše ještě potřeba dotáhnout a zpřesnit. Hraje čtrnáct dětí mladšího školního věku.

ZUŠ Harmonie, Praha 6
Anonym ze 16. století, překlad Ivan Wernisch
Moc pěkný, veselý a poučný příběh
Režie: Vladimír Jopek
Dva kluci, jejich obrovská radost z jevištní tvorby, přesnost, stylizace, rytmus, vědomá práce s textem a hlasem. Jakoby i název představení vyjadřoval výsledek. Příběh pána a jeho sluhy, který připravuje pánovi pečínku a chce jej přechytračit. Abychom vše neprozradili! Kluci přicházejí v civilu, začínají jako při pouličním divadle, jednoduchým náznakem – kloboukem a kuchařskou čepicí – označí své postavy (pán potom kloboukem – coby klínem představuje milou sluhy). Dále už “jen“ práce s gestem, pohybem, hlasem. Je radost pozorovat oba mladé protagonisty, jak si se vším pohrávají a celé představení si užívají. Je jasné, že vše vycházelo z etud, ale je jasná i velká práce režiséra – vedoucího. Vše je zažito, a proto to vypadá tak samozřejmě a jednoduše. Bravo! Rozhodně si nenechejte ujít. Diskutovalo se pouze o vhodnosti stylizace svádění sluhy milou. Mně to gesto zadkem ale vůbec nevadilo.
Představení navrženo do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětského scéna 2013.

Taneční studio Light při ZUŠ Na Popelce, Praha 5
René Goscinny, dramatizace Lenka Tretiagová
Tátové a mámy musí tu být s námi
Režie: Lenka Tretiagová
hudba: Marek Doubrava a Hmm...
Soubor si vybral několik příběhů z oblíbené knihy Mikulášovy patálie, doplnil písničkami a rozpohyboval. Vznikl tak tvar, který se blíží muzikálu a je nutno říct, že velice zdařile. Mnohovrstevnatý generační soubor je vynikajícím způsobem připraven zvládnout všechny nároky tohoto obtížného divadelního druhu, rozehrává i dramatické situace, pracuje s temporytmem a gradací. Jeho vystoupení na pražské přehlídce ublížil prostor velkého sálu, který je sice krásný, ale jeho akustika je špatná a nešlo zde použít ani světla, která jsou prý nedílnou součástí inscenace a vytvářejí atmosféru a prostor. I přes tyto handicapy jsme viděli představení, které je sugestivní, děti se v něm vyjadřují k problémům, které je nesmírně pálí, a to hlavně ve vztahu rodičů mezi sebou a k dětem. Představení snad trošku postrádá laskavý nadhled knižní předlohy, ale o to víc je autentické ve výpovědi dětí. Za zvážení by stálo, zda nepoužít pro vynikající hudbu i texty, které by vznikly přímo pro danou inscenaci. Ve stávající podobě inscenace totiž texty použitých výborných písní příliš nekorespondují s příběhem. Ve výsledku se jedná o úctyhodnou a inspirativní práci.
Představení navrženo do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětského scéna 2013.

DDS Ty-já-tr- Před oponou, DDM Praha 7
Rudyard Kipling, Václav a Dagmar Martincovi
Kniha džunglí
Režie: Radka Tesárková a Josef Hervert
Prostor divadelního sálu Karlínského spektra změnil svůj půdorys a z kukátka se stal obrácený prostor s diváky na jevišti. Soubor si vybral oblíbený text Mauglího, který mu umožnil řadu příležitostí pro velký soubor. Hraje se na jednoduché scéně ve stylizovaných kostýmech. Problémem inscenace je, že od začátku nasadí vážnou atmosféru, je škoda, že místy není odlehčena v některých scénách humorem. Nedílnou součástí inscenace je zvuk a živá hudba, která dotváří atmosféru. Diskutovali jsme o tom, že mohla být hudba častěji použita. Diskusi vyvolalo i použití znaku – ranečku za znak malého Mauglího, který byl zejména pro dětské diváky nečitelný a matoucí. Zajímavá je práce se světlem a pohybem. Diskutabilní je obsazení role tygra Šerchána dívkou, protože ta potom není v duchu předlohy rovnocenným protihráčem Mauglího. Protože se jedná u některých představitelů až o psychologické herectví, bylo by potom potřeba změnit i jméno role na tygřici, aby nedocházelo k matení dětského diváka, a střet obou figur by dostal ještě další rozměr. I zde je problém inscenace – některé děti hrají civilně, jiné využívají typového herectví a některé jdou až do psychologického. Bylo by potřeba se rozhodnout pro některé z nich a vše sjednotit.
Soubor získal cenu za práci na inscenaci.

Soubor Kuk! ZUŠ Štítného, Praha 3
autorský text: Balón aneb létat je snadné
Režie: Ivana Sobková
Hudba: Jana Štrbová
Třiatřicet dětí ve věku od sedmi do dvaceti let vtrhne s nepředstavitelnou energií na hrací plochu, aby předvedlo vlastní autorské představení inspirované postupy Divadla Járy Cimrmana, které posléze přejde do parafráze operety, která je také autorským dílem. Už jenom příchod souboru na scénu, kdy se objevují stále noví a noví herci, aby nakonec přišel ten nejstarší z nich a hlubokým hlasem uvedl: „Jsme dětský soubor ze Žižkova…“, vyvolá bouři smíchu. Soubor se totiž přestěhoval do prostor Žižkovského divadla a tak hledal inspiraci u mistra Cimrmana.
V úvodu jsou připomenuty a oživeny režijní zásady Cimrmana a posléze se inscenuje operetka Balón. Vše je v obrovské energii rozpohybované, vyšperkované množstvím gagů. Prostě paráda. Jára Cimrman by žasnul, že proniknul i do dětského divadla. Nedílnou součástí je vynikající hudba, písničky a doprovod na harmoniku Jany Štrbové. I ona udává tempo a rytmus představení. Obsah operetky nebudu prozrazovat, protože bych vzal souboru vítr z plachet. Jděte se na představení raději podívat. Snad jenom dáno k zamyšlení – vysvětlit v úvodu, že se soubor do žižkovského divadla přestěhoval. Ale to je jen malé smítko na krásném představení.
Soubor navržen k přímému postupu na celostátní přehlídku Dětská scéna 2013.

Neděle 24. března 2013
Divadelní soubor Kampak! ZUŠ Štítného, Praha 3
David Bazika podle pohádky Václava Říhy
Jen ty mně, muziko, hrej!
Režie: Dana Bláhová
Sedm dětí předvede milou klasickou pohádku odkazující na lidové divadlo, kterak se čert s andělem sází o to, zda sedlák Jíra zakleje, protože je to nesmírně hodný a poctivý člověk. Děti jsou na jeviště připravené, přirozené a navíc múzické, což znamená, že pěkně zpívají a navíc každé z nich hraje na nějaký hudební nástroj. Nejvíc v řádu věci je představitelka anděla, která má navíc nádherný kostým, který evokuje i ona andělská křídla pomocí širokých rukávů. Soubor byl při přehlídkovém představení trochu v neregulérních podmínkách, protože nejmladší člen souboru hrál ve vysokých horečkách a odmítal představení zrušit. V představení je použito vtipně i stínové divadlo, v okamžicích, kdy čerti plní přání sedláka, což by šlo těžko odehrát živým divadlem. I tuto stránku děti zvládaly velice dobře. Diskusi snad jen vyvolává použití patrové dětské postele, jejíž funkci chápeme – anděl má nebe na horní postýlce, elegantně sjíždí po skluzavce, je vytvořen prostor pro stínové divadlo – ale odkrytý design konstrukce upomíná na moderní interiér a nejde tak dohromady s lidovými stylizovanými kostýmy. Možná že by stačilo pouze nějak šikovně zakrýt některé viditelné části původní postýlky.
Představení navrženo do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětského scéna 2013.

ŽVAK, ZŠ a MŠ Nedašovská, Praha 5 – Zličín
František Hrubín, dramatizace Dana Svobodová a Karel Tomas
Dobrodružství Sindibáda Námořníka
Režie: Dana Svobodová a Karel Tomas
Typický školní divadelní soubor, který se schází jedenkrát týdně na jednu hodinu. Asi jedenáct kluků a jedna dívka, nevídaný počet mužského elementu na jevišti. Vedoucí vybrali příběh o Sindibádovi z Tisíce a jedné noci, který hrají na scéně s nejnutnějšími jednoduchými prvky, ve stylizovaném kostýmu, kde hlavní dominantou je Sindibádův turban, který si předávají jednotliví představitelé této role. Je tak umožněno více dětem si prožít úlohu Sindibáda v jednotlivých jeho příhodách. Celé představení je milou a vkusnou ukázkou toho, že lze i za poněkud svazujících podmínek vytvořit inscenaci, která tuto tlupu kluků zaujme a nabídne jim možnost získání řady sociálních a divadelních dovedností. Představení doprovází i reprodukovaná hudba, která je někdy svou vznešeností a mohutností nad křehkostí příběhu.
Vedoucí získali cenu za pedagogické vedení.

LDO Okno v blátě, ZUŠ PRO ARTE VIVA, Praha 4
DĚTSKÁ SCÉNA SVITAVY 7.–13.6.2013
číslo 0. - 7.6.2013
Barbora Kučerová, soubor a Zdeněk Grečnár
Cukrárna
Režie: Zdeněk Grečnár
Celé přestavení začíná jako lidové divadlo, rozdáváním koláčků divákům a otázkou, zda vědí, proč dnes už nejsou tak dobré jako dřív. Vlastní děj je situován do roku 1934 vytvářením různých obrazů dobové atmosféry a dále se rozvíjí příběh skupiny dětí, které odhalují tajemství dvou nových cukrářek ve městě, z nichž se vyklubou čarodějnice. Text by bylo potřeba ještě dále upravovat a upřesňovat, tak aby všechny části souvisely se všemi částmi a nedocházelo tak k chvilkovému zmatení a nepřehlednosti děje.

DIPAČÁPI, Praha 5 - Zličín
Chris Priestley, dramatizace Dana Svobodová a Karel Tomas
Moje teta Morsie
Režie: Dana Svobodová a Karel Tomas
Někteří z bývalých členů divadelního souboru chtěli pokračovat dál v divadelní práci, a tak bylo založeno občanské sdružení. Tentokrát si děti vybraly tři příběhy z knihy Příšerné příběhy strýce Montaguea, které ale vypráví teta Morsie. Svou tetičku přichází navštívit její synovec a chce od ní vyprávět hrůzostrašné příběhy. Posléze se z tety vyklube šílená učitelka, která vraždila své žáky, kteří potom strašili u ní na půdě. V podstatě se jedná o pokus o jevištní horor. Hraje se v náznakové nepopisné scénografii, která umožňuje rychlé a zajímavé přestavby. Pracuje se vědomě s mizanscénou, světlem a sugestivní hudbou. Mladí herci se pokoušejí o psychologické herectví, někdy se sborově komentuje děj. Většinou se daří budovat napětí, i když možná u hlavní představitelky tetičky by bylo zajímavější, kdyby hned od začátku nebyla jasná její šílenost. Přesto se jedná o zajímavý pokus o neobvyklý žánr na dětském divadle.
Představení navrženo do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2013.

Musím vysvětlit jednu věc. Vědomě celou dobu při psaní této zprávy o přehlídce používám označení „režie“ místo „vedoucí souboru“. Koukali jsme se na divadelní přehlídce na představení. Myslím si, že sice docházíme v dětském divadle přes etudy a různá cvičení k výslednému tvaru, kdy v této přípravné fázi jsou hlavními tvůrci děti. Ale nakonec je to vedoucí = režisér, který tomu všemu dává konečnou podobu a tvar a je za představení odpovědný.
Závěrem lze konstatovat, že pražská přehlídka byla víc než úspěšným vykročením do kolotoče krajských přehlídek Dětské scény. Asi je dobře, že jí předcházejí obvodní kola a tak oněch deset představení byl skutečný výběr toho nejlepšího nebo nejzajímavějšího, co se urodilo v letošní sezóně v Praze. Organizace klapala i díky pořadatelům z Karlínského Spektra a Jakubu Hulákovi z Artamy a ze Sdružení pro tvořivou dramatiku. Přehlídku doprovázel i dětský diskusní klub pod vedením divadelní dramaturgyně Kristýny Plíhalové.
Lektorský sbor pracoval ve složení: Vlasta Gregorová, Tomáš Volkmer a Jaroslav Dejl
Jaroslav Dejl