Texty: ZAJÍC, Vladimír: Královna Koloběžka I., DS Na štaci Němčice nad Hanou, recenze, KP Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2014

Divadelní spolek NA ŠTACI Němčice nad Hanou
Jan Werich: KRÁLOVNA KOLOBĚŽKA I.

Známá lidová pohádka O chytré horákyni obohacená o Werichův specifický humor rozsvítila poslední den Hanáckého divadelního máje. Scénografie v kostýmech, mobiliáři a kulisách připravila příhodný prostor pro situace a postavy v nich jednající. Proměny probíhaly svižně, bez zádrhelů, takže lze předpokládat, že následné reprízy zpřesní vše, co ještě není zcela naplněno – a to jak ve složce režijní, tak následně ve složce herecké.

Stručně řečeno, vše je připraveno, mnohé naplněno, a tak mi dovolte, abych upozornil na to, co si žádá pozornosti tvůrců inscenace. Typové obsazení je v pořádku, takže není nutno některé reakce postav obtahovat tlustěji – tím míním herecké komentování dramatické osoby, aby bylo jasné, co se děje, co se stalo, co si o tom či onom máme myslet. Není to průběžným jevem, to ne, ale občas se objeví. Dále bude vhodné zaměřit pozornost na aktšlusy, které bčas pouze odplynou, takže uniká pointa té, které situace.

Poněkud zásadnější připomínkou je rozlišení toho, co je skutečně důležité, a pro průběh pohádkového příběhu nezbytné, a co je vedlejším ornamentem. Příkladně dlouze rozehrané prostředí trhu (neříkám, že špatně), kde zásadní informace týkající se sporu o kůzle jsou mnohokrát varírované, ale zůstávají stále ve stejné rovině. Několikeré opakování nevede k povýšení, jen pouze k opětovnému konstatování. Přitom fakt špatně rozsouzeného sporu, komu kůzle patří, vede v důsledku až k rozchodu krále a královny – je katalyzátorem a prubířským kamenem soužití manželského páru.

Další podstatná dějová fakta, bez nichž může dojít k nejasnostem, jsou nastolení soudního projednávání, které je pouze na čas oddáleno (byť zajímavě) královským zaujetím pro koncertování. Dále, a to především, jde o slib Zdeničky, že nebude vstupovat do královských výnosů nebo je zpochybňovat, byť by byly chybné. Poslední připomínkou je situace rozchodu královského páru a to od okamžiku vyslovení verdiktu, přes smutek zaháněný alkoholem, až po probuzení krále v rybářově chýši. Zde platí, že situace je v mizanscéně připravená, ale nenaplněná – vše proběhne šup-dup. Není v ní realizován svár vnější ani svár vnitřní. Mimochodem přesun z jednoho dramatického prostoru do druhého je ale skvěle vyřešen.

Co dodat: dobře vybraný text, dobře připravený půdorys pro příběh, takže zbývá dokončit schodiště a upevnit zábradlí, aby po něm mohl divák neomylně stoupat spolu s interprety.

Vladimír Zajíc