Texty: ZAJÍC, Vladimír: Čarodějův učeň, DS J. K. Tyl Brodek u Přerova, recenze, KP Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2014

Divadelní soubor J. K. TYL Brodek u Přerova
Olfried Preussler: ČARODĚJŮV UČEŇ

Je až s podivem, a to s podivem příjemným, že všechny letošní pohádkové inscenace si daly záležet na scéně a kostýmech, které jsou nedílnou součástí vizuální atmosféry, díky níž se kouzelný svět stává uvěřitelným. To se v plné míře týká i Brodku, který pro svého hrdinu vytvořil příznačně ponuré prostředí, v němž se jen těžko klube na sluneční světlo přátelství a láska. Černý mlýn je skutečně plný černé magie, přičemž poslední černotou je semletí mrtvých na jemnou kostní moučku, jinak se Kmotřička bude zlobit. To je stručné vymezení kulis, ve kterých se pohybuje sirotek Krabat i ostatní učni ve mlýně svým slovem uvěznění, zatímco venku je svět plný jasu a slunce, ve kterém se otvírají studánky, zajištující bezpečí a další existenci lidstva. A právě z těchto dvou světů se vyloupnou Krabat a Kantorka – pohádkoví Romeo a Julie.

Pro realizaci drsného pohádkového příběhu si divadelníci z Brodku vzali scénár B. Krchňákové a J. Macečka. Ten využívá principu filmového střihu, přičemž zeštíhluje dialogy postav na nezbytné minimum, skoro lze říci na fleše, které nás provedou osudem Krabata. Inscenační koncepce to respektuje, ovšem střihy samy jsou rozvleklé, takže místo ostrých návazností či prolínání je na scéně povětšinou tma pro přestavby, a vnímání pohádky je tak
rozkouskováno.

Dalším problémem jsou vztahy postav, které jsou uzavřeny za „čtvrtou“ stěnou, a až na drobné výjimky se nepřenesou přes rampu. Jistě, tento zjednodušeně řečeno „brechtovský“ postup by byl možný, kdyby byl dostatečně naplněn. To jest, kdyby na diváky, na jejich rozum, v rychlém sledu dopadaly z jeviště obrazy, jejichž emotivní vyznění by se posléze složilo v jejich nitru.

Ovšem pro zvolený typ scénáře by bylo více než nutné, aby jednání slovem i jednání fyzické (řeč těla) v mizanscénách bylo plasticky naplňováno a místo odtažitého konstatování vnější kontinuity byla nastolena kauzalita vnitřní. A to nejen pro fakt jaké věkové adrese (dětský divák) je pohádka určena. Prostě a jasně řečeno, aby divákům byl umožněn vstup do příběhu, možnost se vědomě i podvědomě identifikovat s postavami a spoluprožívat s nimi chvilky štěstí i bezpráví. Takže, při vyřešení střihu - proměn prostředí - a naplnění motivů jednotlivých postav jednáním se určitě vyloupne inscenace, která estetickým zásahem otevře etické otázky, s nimiž se každý divák pak musí v sobě utkat.

A právě pro dramaturgický výběr pohádky, pro její dnes tak opět potřebné poslání, je nutné divadelníky z Brodku povzbudit a přát si, aby to, co si zvolili, předali s plnou obrazností publiku.

Vladimír Zajíc