Texty: PANENKOVÁ, Lída: Skončil 22. ročník divadelní přehlídky Děčínská brána. AS 2.4.2014-Hudební,Činoherní.

Skončil 22. ročník divadelní přehlídky Děčínská brána

Říká se, že nic není staršího než včerejší noviny... Myslím, že nejen noviny. Všechno, co skončí, je najednou staré. Nyní mám konkrétně na mysli divadelní přehlídku Děčínská brána. Trvala od čtvrtka do neděle a její představení byla inspirativní, zábavná, dojímavá i diskutabilní. Ostatně jako herci zobrazovaný život sám.

Hudební
Činoherní Mohli jsme vidět německé i české studenty se hrou Ze života hmyzu… a kdo přišel, jistě se bavil. Němčina z úst českých studentů byla pro publikum ovšem méně zábavná, než čeština, a zejména „ř“, z úst studentů německých.

Hřbitovní aktovky domácího souboru byly přijaty báječně, mnozí diváci se hned po skončení představení ptali, kdy je budeme opakovat, aby se přišli pobavit ještě jednou. Ani inscenace Muž sedmi sester z Nového Boru nenechala diváky chladnými, i když zde mnozí hovořili spíše o pocitech negativních. Teplická Válka ve třetím poschodí nadchla nejen diváky, ale i porotu. Postoloprtská Marmeláda se trochu táhla, ale to nakonec u marmelády není nic neobvyklého. Rumburští přivezli Podivné návraty a nebyly zase až tak podivné, naopak, mohly být v něčem ještě podivnější.

Zlatý hřebíček do rakve letošní přehlídky pak zatlouklo Rádobydivadlo Klapý, když nám sdělilo, že Všechno není košer. Jejich představení však košer bylo a právem zvítězilo jak u poroty, tak u diváků. To jsem ale trošku předběhla, protože úplný konec přehlídky patřil mladým ukrajinským hercům, úžasně pohybově nadaným, a jejich třem příběhům Mystéria lásky. Potlesk diváků byl dlouhý a nadšený.

Takhle jsem si malounko dovolila shrnout 22. ročník divadelní přehlídky ochotnických souborů.

Jako jeden z pořadatelů a organizátorů jsem si (ostatně jako každý rok) slibovala, že konečně pořádně poklábosím s těmi, kteří přijedou, že si řekneme, jak to kde v souboru funguje, jak probíhají u nich zkoušky, zda se herci také scházejí čím dál hůř… ale nakonec z toho byla zase jen letmá setkání a políbení mezi vařením kávy a informací, kdy proběhne seminář a kde je žehlička.

Přesto byla přehlídka úžasná, osm představení, osm souborů, plno seminaristů, kteří přijeli jen na „kukandu“ a o kterých vím, že jsou divadlem také zasaženi a nemohou jinak.

Ale… pak hned, po tomhle sice náročném, ale báječném víkendu, v pondělí slyším v rádiu, že nadobro skončilo Činoherní divadlo v Ústí nad Labem. Herci stěhují rekvizity a kulisy, jsou bez stálé práce, radní města jim další činnost prostě neumožní.

A já si vzpomněla na zahájení naší přehlídky, kdy přišel na jeviště primátor města, František Pelant, a z jeho řeči bylo všem patrné, že je rád, že se tady přehlídka koná, že je rád, že ochotnické soubory pracují a že je také rád, že má jeden takový soubor ve svém městě. Potlesk, který sklidil, byl upřímný a nadšený. Pak ještě promluvil Martin Pošta, zástupce městského divadla, a i on řekl, jak je rád, že v našem městě máme přehlídku a také zdůraznil, jak velmi často se rozdíly mezi profesionálním a amatérským divadlem stírají.

Byla jsem na oba pány pyšná, tím spíš, že v hledišti seděli návštěvníci z různých měst (i zemí), a ti všichni nám k takovému přístupu vedení města i divadla téměř se závistí gratulovali. Věřte, není to běžné. Kultura, a ta neprofesionální obzvlášť, nemá v leckterých městech vůbec na růžích ustláno. My na nich ustláno máme. Není to bez nějakého toho trnu, nic přece není ideální, ale růže to jsou. A já za ně jako předsedkyně Divadelního spolku Karel Čapek a spoluorganizátorka Děčínské brány moc děkuji.

Lída Panenková