Texty: Rakovník, Tyl, FIXOVÁ, Kateřina: P. Šabach, I. Hlas, P. Jarchovský, J. Hřebejk, M. Hanuš - Šakalí léta, recenze představení KP Wintrův Rakovník 2014

Divadelní spolek Tyl Rakovník
Petr Šabach, Ivan Hlas, Petr Jarchovský, Jan Hřebejk, Miroslav Hanuš: ŠAKALÍ LÉTA

Kateřina Fixová

V páteční večer letošního ročníku Wintrova Rakovníku na nás do hlediště Tylova divadla doslova vtrhla záplava obrovské energie, se kterou přes čtyřicet herců domácího souboru odehrálo muzikál o době naštěstí dávno minulé. Ona kolektivní energie je největší devízou tohoto představení. Je jasné, že jsme viděli výsledek jistě dlouhotrvající a vyčerpávající práce – muzikál vyžaduje zpívající, tančící i hrající interprety. Všechny složky inscenace jsou vyrovnané, nic není ponecháno náhodě, všechno slouží, jak má.
Považuji za velmi výhodné, že inscenace je uvedena a ukončena rámcem vzpomínek Dospělého Kšandy. Umožňuje tím nehrát příběh, dovoluje použít zkratku a spíše ve výsledku s jistou nostalgií ukazuje situace z doby konce padesátých let. Jednotlivé sekvence jsou tudíž stavěny samostatně, mají fungující pointu, umožňují tak, jak to žánr muzikálu vyžaduje, plynule přejít do písničky.
V tomto nastoleném řádu inscenace jsme našli přece jenom jednu sekvenci, která má jisté problémy. Jedná se o situaci v hotelu Internacional. (Situaci, ve které jsme nejprve svědky unylé písně, věnované za klavírního doprovodu pana Prokopa Aleně k narozeninám, a poté vpádu rokenrolu v podání Bejbyho.) V celkové kompozici této komplikované scény nejsou dostatečně v aranžmá vypíchnuty postavy, kterých se dění dotýká především. Jakoby byla důležitější samotná hudební čísla a jejich ilustrování než to, jaký účinek na postavy příběhu má.
Z vyrovnaných hereckých výkonů musím především vyzdvihnout postavu pana Prokopa v podání Vladimíra Lechnýře. Vytváří ji úspornými, ale velice účinnými prostředky. Jeho pan Prokop je hluboká postava, která vzbuzuje pochopení i soucit. K dalším výborným hereckým výkonům patří Teta Juřičková Hany Pilíkové, a v neposlední řadě celá klučičí parta.
Kladem inscenace je také velice funkční scéna, která umožňuje řešení přestaveb tak, aby zcela odpovídaly rytmu inscenace. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na živou kapelu, bez níž by účinek inscenace zcela jistě nebyl dokonalý.
Poslední a vlastně největší hold patří režisérce inscenace Aleně Mutinské. Má můj obdiv nejen za celkový výsledek inscenace, ale také za zvládnutí početného kolektivu, v němž ti nejmladší i ti nejzkušenější tvoří jednu celistvou partu.