Texty: Mělník, Nové divadlo, FIXOVÁ, Kateřina: Marc Camoletti - Dva na kanapi, recenze představení KP Wintrův Rakovník 2014

Divadelní spolek Nové divadlo Mělník
Marc Camoletti: DVA NA KANAPI

Kateřina Fixová

Divadelníci z Mělníka přivezli na letošní "Wintrovky" další příspěvek ke zde probíhající diskuzi o komediích na jevišti. V jejich podání jsme viděli konverzační komedii francouzského autora Marca Camolettiho.
Dva na kanapi je text, který rozehrává ústřední komickou situaci - přepažení bytu na dvě nepřátelská území, v nichž žijí rozvádějící se manželé.
Souboru mělnických se bohužel nepodařilo překlenout úskalí textu, dostatečně slovem vytvářet situace a jednat. Čas jevištního dění probíhal v neměnném tempu i rytmu, nedocházelo k překvapování nás diváků a ani k překvapování samotných postav příběhu. A přitom právě neadekvátní očekávání událostí a nato jejich bláznivý průběh by mohlo být zdrojem naší zábavy (kromě slovního humoru, samozřejmě).

Inscenace začíná nepříliš šťastně šansonem Edith Piaf, který jakoby v kabaretu zpívá Bubble, milenka jedné z hlavních postav. I když je zazpíván dobře, není ve výsledku ničím jiným než ilustrací toho, kým že to Bubble vlastně je. Takže když po delší době po začátku vstupuje do děje, neudiví nás, koho že si to ten seriózní právník vede do bytu.
(Ono vůbec použití písní ve hře nekoresponduje se žánrem a nevychází ze smyslu textu.)Hned na samém začátku hry se seznamujeme s rozdělenou domácností, v níž mají manželé určený každý svůj prostor, nicméně v inscenování příběhu se na tuto nejdůležitější okolnost jaksi zapomene. Chvilku se aktéři do zakázaného pásma bojí vstoupit, aby hned vzápětí bez zjevných problémů překročili vytýčenou hranici. Ještě mnoho dalších takových prohřešků proti žánru, stylu i logice samotného příběhu bychom mohli vyjmenovat.

Díky všem problémům, a zřejmě i pod vlivem "přehlídkové" zodpovědnosti se z lehké francouzské komedie, která by měla perlit, stal jen velmi pomalu ubíhající sled ne vtipných a jen velmi málo zajímavých situací. Snad jedinými výjimkami byla scéna příchodu Roberta - Radek Šlangal poměrně přesně zveřejňoval pocity a reakce své postavy na nepředvídanou situaci, a pak scéna začátku druhé půlky, v níž Robert s Bubble zkoušejí dialog pro televizní vystoupení - oba představitelé používají přesnou míru nadsázky - a situace nás rázem zaujme.

I když naše reakce opravdu nebyla pozitivní, vážím si upřímného zájmu mělnického souboru o reflexi a přeju jim, aby se příště dařilo víc.