Texty: Dobřichovice, Dobřichovická divadelní společnost, STROTZER, Milan: Ray Cooney - Sladké tajemství, recenze představení KP Wintrův Rakovník 2014

Dobřichovická divadelní společnost Dobřichovice
Ray Cooney: Sladké tajemství

Milan Strotzer

Letošní 38. ročník Wintrova Rakovníka 2014 zahájila Dobřichovická divadelní společnost bláznivou komedií britského autora Raye Cooneyho v českém překladu Břetislava Hodka Rodina je základ státu uváděnou souborem pod názvem Sladké tajemství. Nutno hned úvodem konstatovat, že to bylo zahájení více než šťastné, neboť diváci byli svědky nadstandardního inscenačního výsledku.
Zásluhu na tom má režie Jiřího Oberfalzera, která ctí žánr frašky a vede herecký soubor k užití výrazových prostředků, které si Cooneyho grazy komedie vyžaduje. Režie staví na dobrém typovém obsazení, buduje jednotlivé dramatické situace a celek inscenace tak, aby se divák neztrácel v překotném vršení improvizovaných výmluv a výmyslů vytvářejících stále nové a stále komplikovanější zápletky, a to až do překvapivého happyendu.
Inscenace stojí především na hereckých schopnostech většiny členů souboru, kteří v komedii hrají. Zcela mimořádné výkony předvedli Jiří Šafránek v roli Davida Mortimora a Karel Král v roli Huberta Bonneyho. Jejich schopnost, byť někdy ve velké zkratce, zhodnocovat situaci a současně projektovat novou je výjimečná. Stejně tak jejich schopnost načasování slovních či nonverbálních gagů. Ukázková byla v tomto smyslu nejedna scéna. Jedna z nejznamenitějších byla ta se sifonovu lahví. V superlativech lze hovořit i o herectví Alexandra Skutila v roli Seržanta a Jolany Voldánové v roli Rosemary Mortimorové. Zdařilé jsou i party Jana Seidela (Leslie), Ondřeje Walda (Mikke Connoly) a Aleny Říhové (Matinka).
Inscenaci lze sotva co vytýkat, snad lze vést úvahy nad možnostmi větší plasticity rolí Vrchní sestry, Sira Willoughbyho Drakeho či Billa. Lze poukázat na nebezpečí vybočení z nastoleného řádu inscenace ve scéně zmnožených vrchních sester, kdy hlavní představitelé komedie hrají v ženských převlecích. Otázkou je výhodnost či nevýhodnost scénografického řešení okna s římsou, které je upozaděno v hloubi jeviště. Samostatnou kauzou k úvaze je odkrytá hlasitá nápověda, která není inscenací nikterak zdůvodněna. V kontextu zdařilého inscenačního výsledku jsou to však spíše podružnosti.