Texty: Bakov nad Jizerou, Bednář, Vladimír: Bakovská divadelní opona, ex http://www.bakovnj.cz

Bakovská divadelní opona

Slavná divadelní tradice bakovských ochotníků sdružených ve spolku Tyl, jenž loni oslavil své 140. výročí, prošla mnoha milníky. Až do roku 1904 stávalo jeviště v radničním sále na opačné straně, než jak známe nyní.

Teprve překlenutí proluky mezi radnicí a huňátovnou bylo zřízeno první stálé jeviště, které bylo opatřeno stávající oponou přenesené z druhé strany divadelního sálu. Ředitelství spolku Tyl, jak se tehdy jmenovalo, se rozhodlo v konci 19. století pořídit svou první stálou oponu. Chudý spolek hledal rovněž levnější pořízení. Bylo rozhodnuto, že o návrh a jeho vymalování bude požádán v roce 1899 bývalý student Umělecko průmyslové školy v Praze Josef Oplt, bakovský občan. Bohužel se tehdy nenacházel v městečku, protože dlel už delší dobu na vandru v Drážďanech. Vedení divadelního spolku Tyl ho v dopise požádalo o pomoc. Oplt slíbil vypracovat návrh, avšak provedení navrhoval odložit do doby, až se vrátí. Zřejmě došlo k dohodě. V Opltových Pamětech se o tom však nepíše. Josef Oplt zpracoval návrh a zaslal jej do Bakova. Jeho vypracování se nakonec ujal kolínský malíř Josef Suchý, jenž objednané dílo neodkladně zhotovil. Opltova pozdější kritika není známa. Spuštěná opona byla poprvé vytažena při představení hry J. K. Tyla Jiříkovo vidění dne 3. prosince 1899.

Velkorozměrný obraz (přibližně 5 x 3, 5 metrů) dokumentuje původní umístění jeviště, neboť na něj dopadá světlo zprava, tedy ve směru z náměstí. Opona představuje typickou českou národní ideu. Pod mohutnou slovanskou lípou stojí bohyně Dramatu a v rukou drží harfu, na níž hraje melodii budoucího šťastného života obyvatel městečka, rozkládajícího se v pozadí, jehož četné zhoubné požáry a neurvalé povodně, ničící úrodu v lukách a polích pod ním, poznamenávaly chudobu jeho obyvatel. U nohou bohyně sedí žena mladšího věku ve slavnostním oděvu a doprovází zpěvem věčnou bohyni umění. Půvabná žena představuje symbol místního ochotnického spolku. Personifikuje šiřitelku osvěty a vzdělání ve svém městečku. Pod ní sedí pozorní diváci, kteří se zaujetím sledují každé její slovo, věříce ve šťastný budoucí život, o němž divadelní umění vypráví. V pozadí se objevují siluety bakovských kostelů a domů. Nad nimi vstává v ranních červáncích nový den, přinášející naději v naplnění dávných radostných dnů.

Za druhé světové války už značně poškozenou oponu, jež trpěla častým stahováním, opravil akademický malíř Rudolf Livora. Naposledy sloužila v roce 1953, kdy byla s konečnou platností vytažena a stočená přeložena, aby se s ní mohlo lépe manipulovat při jejím transportu na radniční půdu. Zásluhou prozíravosti nového vedení Tylu a pohotovou reakcí členů vlastivědného kroužku byla přenesena do depozitáře budoucího muzea, sbalená na kobercovou trubku a připoutána k střešním trámům provizorního skladu, kde si ji nikdo nevšiml. (Mělo se za to, že shořela při požáru radnice v březnu 1990.) Na muzejní půdě ji objevili dobrovolní pracovníci Muzea Bakovska a za pomoci „tyláckých“ obětavců zesnulého p. Adama a MUDr. S. Melichara pověsili do muzejního respiria při příležitosti výročí DS Tyl v roce 2003. Toto její místo sice neoslňuje přímé slunce, avšak nedává možnost plnohodnotného diváckého pohledu pro krátkost zorného úhlu. Avšak jiné vhodné místo není kromě výstavní síně muzea. Tato opona představuje největší obraz v blízkém okolí svými rozměry přibližně 4 x 5 metrů. Překvapuje, že o její existenci má informaci největší český odborník na divadelní opony p. Valenta z Miletína a uvádí ji v odborném tisku. (Valenta pochází z Horních Stakor.)

Opona si vyžaduje nutnou odbornou malířskou opravu. Osobně doporučuji její zarámování z důvodů přenesení pnutí i do stran k rámům. Rozhodně by měla být zavěšena, než svinuta.
- ář (Vladimír Bednář)
http://www.bakovnj.cz/cs/turista/o-bakovu/vzpominky-pametniku/bakovska-divadelni-opona.html
13.1.2014