Texty: Vysoké nad Jizerou, Krakonoš, Malované na skle - recenze, 2012

Malované na skle
44. Krakonošův divadelní podzim

Recenze poroty národní přehlídky venkovských divadelních souborů

Polský básník, prozaik a dramatik Ernst Bryll napsal Na skle malované v roce 1975 a za celou dobu své existence hra nezmizela ze světových scén. Už to vypovídá o její kvalitě. Neodmyslitelnou součástí tohoto díla je organické propojení s hudbou Katerzyny Gärtnerové – také Polky. Nejedná se ale o muzikál, ani o hru se zpěvy, ale o dokonalé sepjetí hudby a básnického významu. V této míře nemá Na skle malované ve světové dramatice obdoby. Styl Ernsta Brylla připomíná lidovou poezii, ale ve skutečnosti jde o svébytné básnické dílo, které má vlastní styl a originální výpovědní hodnotu. Formou sporu konfrontuje Bryll nejen legendy o zbojnickém osudu, ale především spory o zbojnickou duši, a nedává jednoznačnou odpověď. Nastoluje otázky, co je to svoboda, láska, něha, touha, okouzlení i zklamání.

Divadelní spolek Krakonoš z Vysokého nad Jizerou zvolil překlad Jaroslava Nohavici a Renáty Putzlacher-Buchtové. Jde o šťastnou volbu, protože tento překlad nejpřesněji vystihuje poetiku E. Brylla. Smysluplné byly i škrty, ke kterým sáhla režisérka Marie Trunečková, protože ulevila příliš rozvleklé první části hry, aniž by oslabila výpovědní hodnotu textu. Marie Trunečková zapojila do hry celý soubor a je obdivuhodné, jak se jí podařilo všechny herce sjednotit do fascinujícího, emotivně silného, přitom výrazného dramatického projevu. Přes generační rozdíly je soubor dokonale sehraný a zvládá jak herecké, tak taneční a zpěvní party.

Inscenaci pomáhá i citlivá, živá hudba. Velkou zásluhu na úspěchu vysockého představení má choreograf Martin Pacek. Taneční čísla jsou efektní, ale důsledně slouží dramatickým situacím. Ve druhé části inscenace jsou taneční čísla na pomezí artistického umění. Herecké výkony jsou díky citlivému režijnímu vedení Marie Trunečkové vyrovnané, vyniká v nich ale zejména Aleš Havelka jako charizmatický Janík a tajemná Smrt Veroniky Havelkové. Obsazením Anděla mužem (Ondřej Nosek) a Ďábla ženou (Jana Klímová) posílila režisérka jemný humor hry. Znamenitě inscenaci slouží i výtvarná složka (scéna i kostýmy).

za porotu Máša Caltová

Převzato ze zpravodaje 44. Krakonošova divadelního podzimu Větrník č. 3


XI. Miletínské divadelní jaro

Recenze poroty

Východočeská krajská přehlídka venkovských divadelních souborů se konala ve dnech 3.-5.května 2013 v příjemném prostředí Sousedského domu - v divadelním sále spojeném s barem v péči členů miletínského souboru, čehož mnozí návštěvníci přehlídky hojně využívali.

První přehlídkový večer se zde poněkud netradičně představil Divadelní spolek Krakonoš Vysoké nad Jizerou, protože se svou inscenací muzikálové balady o Jánošíkovi a zbojnících Malované na skle autorů Ernesta Brylla a Katerzyny Gärtnerové se hned tak na nějaké jeviště nevejde, ale v Miletíně ano. A byli jsme za to rádi. Tato inscenace (režie Marie Trunečková) je úctyhodným dílem, ve všech složkách vyrovnaným. Je založena především na výborné choreografii profesionálního choreografa Martina Packa, za níž je evidentně hodně práce hereckého kolektivu, který ji zvládl výrazem i řemeslně výborně. Ale i přes preciznost řemeslného provedení si herci uchovávají svou svobodu a každý je jiný a osobitý ve výrazech a detailech, ve svých prožitcích. Výborné je hudební nastudovaní Adama Bartoně a interpretace mladými muzikanty sedícími po straně pod jevištěm. Odpovídající je i řešení scénického prostoru a především stylizace kostýmů. A z jeviště sálá energie a vášeň, která se přenáší do hlediště a jde o inscenaci skutečně mimořádných hodnot.

Alena Exnarová (psáno pro časopis Divadelní Hromada)

Převzato z www.amaterskascena.cz


Divadlu vysockému na mnoho mil rovno není...

Ohlasy diváků na představení

Když se zavřela opona za premiérou Mam'zelle Nitouche, pomyslela jsem si, že nic lepšího tu už asi k vidění nebude. Jakmile jsem se ovšem o rok a něco málo později díky zrušení abonentek vnutila na generálku Malovaného na skle, byla jsem nucena svůj názor poněkud přehodnotit. Dvouhodinová strhující přehlídka krásných písní, nápaditých kostýmů a složité choreografie (podotýkám, že pro publikum mojí umělecké úrovně mnohdy až zbytečně, kdybych dopředu nevěděla, že například žandárové jdou dopředu zároveň pravou rukou a levou nohou, nejspíš bych si toho nevšimla) ukazuje, že ještě lepší to může být vždycky. Generálka byla úžasná, první představení strhující. Když jsem se dívala potřetí a počtvrté (protože dvakrát to prostě nestačilo), už jsem si některé okamžiky jenom vychutnávala - například jestli se skvělé ďáblici Janě podaří vrazit zbojníku Robertovi klobouk do čela tak, aby nespadl - nebo jsem si postupně uvědomovala, že když to při nejtěžší části zbojnického tance nejde tak, jak by mělo, prostě se to celé jen zpomalí a ti kluci nakonec zůstanou celí. A taky, že ať by se v průběhu představení nepovedlo cokoliv (jako že se to neděje), sourozenci Havelkovi to svým emotivním vystoupením při tanci smrti zachrání a způsobí nejednomu z diváků mrazení v zádech. Můj obdiv patří zejména Marii Trunečkové - není mi totiž jasné, jak je možné udržet pohromadě tak veliký soubor různorodých lidí, kde přece nutně musí působit vzájemné sympatie a antipatie, jakož i jiné antagonismy vlastní každému většímu spolku lidských povah, a navíc z toho obrovského souboru dostat to, co z něj dostane ona. Jednou jsem se na to jednoho z členů zeptala a dozvěděla jsem se, že ta dvousetletá tradice divadelního spolku prostě zavazuje. No dobře, ale přesto, obdiv nás, diváků, patří Vám všem, kdo jste denně opouštěli své partnery, děti i domácnosti proto, abyste mohli Malované na skle zkoušet. I když ovace byly bouřlivé, nejsem si jistá, jestli jsme Vás za Vaši námahu odměnili dostatečně.

Mgr. Lucie Strnádková, místostarostka města

Převzato ze zpravodaje Městského úřadu Vysoké nad Jizerou - Větrník 7-8/2012