Texty: Hořice na Šumavě: Pašije - převzato z Ofic. stránek obce Hořice na Šumavě - http://www.pasije.info/historie.html / excp. 16.2.2014

http://www.pasije.info/historie.html

... tradice hořických pašijových her sahá až do 13. století, což je úzce spjato s těžkými životními podmínkami poddaného lidu, které byly někdy až nesnesitelné. Náboženství se stává často východiskem z utrpení. Prostý lid spojuje své utrpení s utrpením Krista a věří, že také pro něho nastane vzkříšení, že nastanou lepší časy. Lidé hledají dobro a zlo a snaží se je zobrazit v lidových hrách, které se nesou v náboženském duchu a souvisí s dobou ve které vznikaly. Tato aktivita však během 17. století vlivem neustálých válek pohasla.
Další obnovení tradice začíná počátkem 19. století a vychází z duchovního cítění prostého lidu Hořic. Prvé uvedení Pašijí v Hořicích se datuje rokem 1816. Jejich autorem byl hořický tkadlec a sběratel Paul Gröllhesl, který též sepsal text pro pašijové hry s názvem : " Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista - truchlo - hra o pěti jednáních s předehrou " a tím fakticky založil novou tradici hořických pašijí. V letech 1816 - 1840 se hrávalo o postních nedělích a velikonočních svátcích v sálech místních hospod a bez kostýmů.

Tradice her a jejich stoupající úroveň přispěly k tomu, že pověst o nich pronikla daleko za hranice a stala se podnětem k organizování Pašijí po celé Evropě, Rakouskem počínaje a Španělskem konče. Pro velký ohlas a zájem se hořičtí rozhodli postavit samostatnou budovu divadla. A tak 25. června 1893 bylo divadlo otevřeno a ještě v témže roce zde Pašije zhlédlo na 40 000 diváků.
----
1. Doplnění (u textu přiřaz. ke kap.Současnost): Pašije byly a jsou pro Hořice jistým fenoménem. Jejich počátky se některými odborníky kladou až do středověku, byť přímé doklady k tomu chybí anebo jsou přinejmenším sporné. Historicky doloženy jsou v roce 1816 textem podle Gröllhesla. Ty byly sehrány v 11ti letech. Tyto prvotní počátky byly prostým vyjádřením lidové slovesnosti a hluboké zbožnosti při jednoduchém ochotnickém podání.
Z těchto skromných počátků pak vzešly zásluhou profesora J. J. Ammanna výpravné velkolepé Pašijové hry, které byly rok poté upraveny proboštem Lanfsteinerem. Pro tyto hry byla Böhmerwaldem ČB a za svépomoci místních občanů postavena divadelní budova o kapacitě 1500 a později 2000 diváků, na jejím jevišti účinkovalo na 300 osob. Svým způsobem docházelo k jisté profesionalizaci a komercializaci. Premiéra byla 25. 6. 1893. Do I. světové války sehrálo v 11ti ročnících, do II. světové války pak v 5ti ročnících. Byly i filmovány americkými filmaři (1897). V roce 1936 se hrály naposledy. Léta II. světové války se dotkla i osudů budovy divadla. Probíhaly tam společenské zábavy a posléze sloužila jako armádní výstrojní sklad.
-----
Pašijové hry se staly pověstnými po širokém okolí a tak není divu, že v té době navštívili hry významní činitelé, například císařská rodina, kníže Schwarzenberg, vysocí církevní hodnostáři. Na rozdíl od jiných pašijových míst, kde se většinou hrává s několikaletou pauzou, se v Hořicích hrávalo častěji.

Jen po dobu 1. a 2. světové války byly hry přerušeny. V období 2. světové války sloužilo divadlo jako skladiště vojenské výzbroje. Po skončení války se podnětem obnovy pašijových her stala výzva Jaroslava Tomáše Vetešníka. Byl zahájen nácvik hry s redukovaným obsahem a provedeny opravy budovy.

Již v roce 1947 se v divadle konají první česky hrané Pašijové hry s redukovaným obsahem. V následujícím roce se hrají podruhé, tentokrát již celé. Uvedení her v této době, vlastně poprvé česky, bylo symbolem nástupu české řeči a obyvatel do kraje. Po roce 1948 se již v Hořicích nehrálo a v šedesátých letech byla zbořena i budova divadla. Na zásah komunistických ideologů tím pokus o poválečnou obnovu her končí. Jejich tradice byla po dlouhá léta trnem v oku kulturním cenzorům.
---
2. Doplnění z kap. Současnost:
Po II. světové válce se čeští novodosídlenci rozhodli sehrát pašije česky a ujali se příprav. Z provedené sbírky zajistili nejnutnější technické úpravy a pod vedením p. Straky a p. Vetešníka začali nacvičovat. Pracovalo se s českým překladem Landsteinerova textu. České pašije byly sehrány v letech 1947 a 1948. Po Únoru již nebyl zájem státních a stranických představitelů, aby se hra s náboženskou tématikou nadále uváděla. Hrát se nesmělo a objekt divadla byl využíván jako ovčín, později devastován a v konečné fázi byl demolován stejně jako i objekt nedalekého kostelíka. Tradice pašijí byla odsouzena k zapomenutí a jen občas bylo nenápadně zmíněno, ze se tu pašije hrávaly a že se to i filmovalo. O tato připomenutí se zasloužil zejména místní kronikář p. Šimeček.
---

Obnova v 90. letech 20. století viz Soubor - Pašije.