Texty: Plzeň, Antidivadlo, M. Velebný: Nová premiéra Antidivadla (Evangelium podle Antidivadla.)

Nová premiéra Antidivadla

Divadelní soubor Antidivadlo, člen scény Divadlo Dialog Plzeň, tradičně přišel s premiérou nazvanou Evangelium podle Antidivadla poslední pátek před loňskými vánočními svátky. Pro jeho autorská představení píší humoristické scénky antidivadelníci Jan Sojka, David Charvát a David Brabec. Téměř vyprodaný sál sledoval sérii skečí a scének na hranici absurdity a s hudebními mezihrami. Jako obvykle začínala kytara a zpěv Davida Brabce s houslovým doprovodem Zdeňka Němečka, který překvapoval svou parukou. Písně byly recyklované, tj. už známé z minulých antidivadelnických představení.

Scénky byly velice rozmanité. Nejprve se jakoby z povzdálí komentovaly promítané fotografie. David Charvát s Janem Sojkou pak dovedli sehrát skeč i nad kelímkem hořčice. Následoval mj. parodický hudební klip, v němž úspěšně přizvukoval Jan Paur na kazoo. Před přestávkou pobavila „hra“ na motivy Zdeňka Němečka, z níž se v souladu s absurdním a černým humorem Antidivadla vyklubala opravdová hra, tj. karetní hra prší. Němeček by údajně složitější hru nevymyslel. Vzhledem k humornému vyznění zacílení scénky by mohla být kratší, i když divák asi hádal, zda herci hrají doopravdy nebo jen tahají karty bez ladu a skladu.

Po přestávce se začínalo scénkou Seznamka, v níž kromě Zdeňka Němečka v ženském převleku exceloval Jan Paur, který vynikl svým minimalistickým kostýmem. Zlatým hřebem měla být větší scénka Evangelium, která se stala vyvrcholením večera nejenom kvůli punčocháčům Davida Charváta. Diváci si vychutnali příběh Ježíše v „antidivadelním podání“. David Brabec v roli Ježíše sice skončil na kříži, ale po ukřižování s chutí zahrál a zazpíval poslední píseň večera.
Tato premiéra byla též dvoustým představením skoro již dvacetiletého Antidivadla: jenže pak není jednoduché, aby antidivadelníci přišli s něčím novým a neokoukaným. Jejich absurdní humor, hra se slovy, absurdní skeče jsou u diváků stále oblíbené, ale někdy se již způsob humoru opakuje. Stejně jako písničky z minulých představení. Působivé bylo zato střízlivé ztvárnění scény, kdy na jevišti někdy stál jen stůl s židlemi nebo pohovka. Příběh Evangelií byl uvozen výjevem jakoby z orloje pražské Staroměstské radnice, kdy herci z Antidivadla vystupovali z divadelních portálů.

Celkově vzato představení splnilo svůj záměr, diváci nepřišli o porci antidivadelního humoru, i když někdy byly skeče nebo písničky opravdu trochu recyklované. Příjemným překvapením byl vynikající herecký výkon benjamínka souboru Jana Paura. Tentokrát působil soubor homogenně, podobně jako Divadlo Járy Cimrmana, neboť v tomto představení nehrála ve srovnání s dřívějšími inscenacemi žádná žena, a to ani jako hostující herečka. Antidivadelníci slibovali, že jejich nová premiéra bude bomba. V případě poslední scénky Evangelium to platí stoprocentně. Zdá se, že večery Antidivadla si stále nacházejí širokou diváckou obec, přičemž k jejich velkým fanouškům patří zvláště – ženy a dívky.

Marek Velebný