Texty: Plzeň, Divadlo JakoHost – GARDAVSKÝ, Vladimír: Jedlíci čokolády přinášejí vtip i naději. Plzeňský deník 16. 9. 2013, s. 6

Jedlíci čokolády přinášejí vtip i naději

Plzeňský neprofesionální soubor JakoHost potvrdil svou dramaturgickou uvážlivost (a uvědomělost) i svojí prozatím poslední premiérou uvedenou na prknech Divadla Dialog. Inscenace „rozverné mysteriózní pohádky pro dospělé“ Jedlíci čokolády Davida Drábka vznikla pod režijním vedením hostující Blanky Luňákové, členky hereckého kolektivu Divadla Alfa. Iniciační pouť tří sester za láskou byla v Cenách Alfreda Radoka vyhlášena nejlepší hrou roku 2011. Její autor David Drábek, dramatik, režisér a umělecký vedoucí Klicperova divadla v Hradci Králové, hru označil jako ženský protipól mužských Akvabel, které bylo možno vídat několik sezón i v Plzni.
Na oproštěné scéně sestávající z kovových štaflí, stoličky a šikmé lávky a obepínané výstražnou páskou ohraničující domov tří sester rozehrává režisérka podivnostmi přeplněnou něžně smutnou komedii střídmými výrazovými prostředky posilujícími symboličnost jevištního dění. Epizodické vyprávění o lidech žijících v realitě vymykající se běžnému chápání se postupně skládá v ucelený obraz palčivé skutečnosti ovlivňované konzumem a médii a doléhající tíživě nejvíce na jedince s výjimečnou psychikou. Tři sestry ve světle moderní doby i jejich protějšky jsou další poutavou variantou věčného tématu nenaplněnosti lidských osudů. Tři dcery se obtížně vyrovnávají s nečekaným úmrtím otce, když jejich matka je již také po smrti. Nejaktivnější z nich, Helena (Marie „Muška“ Chmelíková), která se k rodině vrátila po skonu svého děcka, je živitelkou křehkého společenství a jedinou jeho spojnicí se světem. Seznamuje se s rozvedeným Janem (Pavel Bárta) skrývajícím lyrickou duši, jenž za úplatu venčí psy bohatým klientům. Róza (Gabriela Vašková) se před televizní obrazovkou projedla ke dvěma metrákům váhy, rozpohybovat se ji snaží rtuťovitý Ludvík (Jakub Klíma), dobrovolník ze sdružení Kapka něhy. Nejmladší Valérie (Anna Chmelíková) trpí agorafobií a v módních meditativních stavech před Buddhovo sochou (Miroslav Elgr) se pokouší vyrovnávat se se svými neurózami. Otec (Petr Beneš) jí v závěti odkázal kostým supermana, ve kterém zachraňoval lidské ztroskotance a Valérie se i díky němu seznámí s chronickým sebevrahem Samuelem (Ondřej Beneš). Stejně jako otec své dcery ze zásvětí navštěvuje i starostlivá matka (Veronika Vašků). Ve hře plné nadsázky, nadhledu a sarkasmů se ne vždy daří uplatnit humor jednotlivých replik v doprovodu zvukových koláží. Prolamování citové prázdnoty je přesvědčivé a nadmíru povzbuzující.

Vladimír Gardavský