Texty: Nositelé 2013

Nositelé ocenění Zlatý odznak J. K. Tyla za rok 2013

Rudolf Felzmann. *1941, dramaturg a režisér (nejen) Malého divadla Ústí nad Labem, 2004–2007 člen odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo.
Nominace: Svaz českých divadelních ochotníků

Petr Hlaváč, *1943, v ochotnickém divadle působí zejména jako scénograf.
Nominace: Svaz českých divadelních ochotníků

Milan Šára, *1928, DS Havlíček Neratovice.
Nominace: Svaz českých divadelních ochotníků

Jaroslava Kejzlarová, *1936, Červený Kostelec.
Nominace: Volné sdružení východočeských divadelníků

Jiří Kristl, *1935, Dolní Dobrouč.
Nominace: Volné sdružení východočeských divadelníků

Jan Štěpánský, *1942, Ústí nad Orlicí.
Nominace: Volné sdružení východočeských divadelníků

Jindřich Slunečko, *1932, LD Jiskra Praha.
Nominace: Skupina amatérských loutkářů Svazu českých amatérských divadelníků SAL

Hana Trávníčková, *1949, LD Jiskra Praha
Nominace: Skupina amatérských loutkářů Svazu českých amatérských divadelníků SAL

Josef Ženata, *1941, Bzenec
Nominace: Česká obec sokolská

-----------------------------------------------------------------------------------





Od roku 2002 uděluje Zlaté odznaky J. K. Tyla 2013 komise, ustavená Českou obcí sokolskou, Divadelním centrem Podbeskydí, Svazem českých divadelních ochotníků, Skupinou amatérských loutkářů SČDO, organizací Orel ČR a Volným sdružením východočeských divadelníků, doplněná později zástupcem Občanského sdružení divadelních ochotníků. K 1. květnu 2013 schválila devět nových nositelů, s nimiž se můžete seznámit níže.
Odznaky předány na významných divadelních setkáních během roku (Jiráskův Hronov, Krakonošův divadelní podzim Vysoké nad Jizerou, výroční zasedání ČOS v Praze, oslavy 100 let založení divadla Jiskra Praha aj.).


Rudolf Felzmann
narozen 1941
Dramaturg a režisér (nejen) Malého divadla Ústí nad Labem, předního amatérského souboru 70. a 80. let, vedoucí a hlavní lektor Severočeského klubu uměleckého přednesu, recitátor a herec, člen mnoha recitačních i divadelních porot, 2004–2007 člen odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo.
Školní léta strávil v Liberci. Maturitou ukončil studia na Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol. Pak učil na základních školách libereckého okresu. V letech 1966–1979 absolvoval dálkové studium Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem (aprobace český jazyk – speciální metodika). Do r. 1967 byl učitelem, pak zaměstnancem VŠ strojní a textilní v Liberci jako tajemník vysokoškolského klubu (Klub-S). Po 1970 byl krátce metodikem ve Vysokoškolském klubu Vltava v Praze a jednu sezonu programovým pracovníkem nově vznikajícího Činoherního studia v Ústí nad Labem. V letech1973–1975 byl vedoucím Závodního klubu ROH Setuza Ústí n. L., 1975–1982 režisérem krajského studia Čs. rozhlasu Ústí nad Labem, 1982–1990 režisérem Divadla pracujících Most, 1990–2002 ředitelem Městského divadla Děčín. Poté odešel do důchodu, příležitostně hostuje jako režisér v profesionálním divadle a působí jako lektor a pedagog v amatérském divadle.
Jako student se úspěšně věnoval recitaci. Na liberecké SPGŠ založil studentský divadelní soubor, jehož byl dramaturgem, režisérem i hercem (Peer Gynt, 1958). Jako učitel se intenzivně věnoval amatérskému divadlu, uměleckému přednesu, krátce i loutkovému divadlu.
V sezoně 1960/61 pod hlavičkou Divadla hudby a poezie Liberec založil skupinu mladých amatérských recitátorů, kteří svými pořady doplňovali profesionální program.
Z inscenací let 1961–1964 mj.: Modrá noc (čeští a zahraniční současní básníci); Srdce statečné a nesmlouvavé (J. Wolker); Harlemský zpěvník (L. Hughes); Blues o městě a dešti (R. Felzmann); Hřebec grošák (R. Jeffers); Agadir (A. Lundkvist). Ve VŠ klubu Liberec doplňoval program poetickými inscenacemi, mj. Monology (M. Kundera); Pohřeb blázna (autorský text). Pak s názvem Klub-S přešel pod VŠ strojní a textilní Liberec, kde vedl skupinu inscenující divadlo poezie. V letech 1964–1966 uvedeno mj.: Mara (R. Jeffers); Havran, (E. A. Poe); Srdce štít (J. Wolker); Falešný autostop (M. Kundera); Po člověku smrt (J. Štroblová). Jako tajemník Klubu-S vytvořil komorní představení např. v letech Antigona (Sofokles); montáž Romeo a Julie (Shakespeare – Prokofjev); Oblačná láska (K. Bednář); Krásných paní milování (staročeská poezie s písničkami); Tři aktovky (H. Sachs); Peršané (Aischylos) – účast na Wolkrově Prostějově; Člověk mého věku (světoví a čeští básníci); Slavnosti a vraždy (J. Hanzlík).
Ve VŠ-klubu Vltava v Praze uvedl se skupinkou recitátorů Jeffersova Siláka Hungerfielda, montáž z veršů G. Ekeloefa Hlasy z podzemí a Bagrického poemu Únor. R.1969 se stal členem Sč. klubu uměleckého přednesu a 1970 se stal vedoucím lektorem. Pedagogicky vedl vyspělé sólové recitátory a skupinu inscenující prózu, např. Maurice Fleury (P. Lagerkvist) ; Toho dne (T. Rózewicz) ; Balada o námořníku (J. Wolker). Vítězstvím Balady o námořníku na WP 1977 se činnost klubu um. přednesu v celokrajské působnosti uzavřela. Felzmann pak zkušenosti z přípravy recitátorů zpracoval ve studii Přístup ke studiu veršované textové předlohy. V r. 1973 se stal vedoucím ZK Setuza v Ústí n. L. A zároveň uměleckým vedoucím amatérského Malého divadla při ZK Setuza. Jako dramaturg a režisér (a zpočátku i jako herec) zde v letech 1973–1989 nastudoval kromě řady literárních pořadů celkem 21 inscenací, mj: Elektro, má lásko! (L. Gyurkó); Jan Hus (J. K. Tyl/R. Felzmann); Racek (A. P. Čechov); Jitřní úzkost (S. Grochowiak); Oko Antikristovo (A. Jakubovskij/ Felzmann); Cesta ke dvoru (Moliere/Felzmann); Macbeth (W. Shakespeare); A nakonec choromyslní (I. Wittkiewitz): Krvavé křtiny (J. K. Tyl). Mnohé inscenace zvítězily v krajských soutěžích. Jen tři z nich mohly postoupit na Jiráskův Hronov, kde také zvítězily: Peer Gynt (H. Ibsen, 1978); Její pastorkyňa (G. Preissová, 1980); Matka Kuráž (B. Brecht, 1983). Ohlas inscenací Malého divadla i zkušenost z práce rozhlasového režiséra vedly k hostování a poté stálému angažmá jako režiséra v profesionálním divadle. Vedle práce ředitele děčínského divadla režíroval i několik inscenací s místním souborem K. Čapek, z nichž Vikýř (P. Bečka) postoupil na národní přehlídku činoherního a hudebního divadla v Třebíči 1992. Roku 1978 byl Středočeským Krajským kulturním střediskem přizván jako vedoucí pedagog třídy režisérů Lidové konzervatoře. Od té doby působí jako pedagog, lektor i porotce při řadě amatérských divadelních akcí.
Formulace ocenění: za dlouholetou službu českému amatérskému divadlu a významnou pomoc jeho rozvoji
Navržen: SČDO


Petr Hlaváč
narozen 1943
Petr Hlaváč je od roku 1969 členem Svazu českých divadelních ochotníků, od roku 1990 pracuje jako člen Oblastního předsednictva Jižní Morava, v ochotnickém divadle působí zejména jako scénograf. Pochází z ochotnické rodiny, jejíž všichni členové účinkovali v Divadle Bratrství v Brně – Králově Poli, později v Dělnickém divadle tamtéž. S tímto souborem celkem desetkrát reprezentovali ochotnické divadlo z Brna na Jiráskově Hronově. Z významnějších inscenací, kde působil jako herec, to byl např. na 44. JH Sníh nad limbou, na 46. JH Sníh se smál, až padal, na 49. JH Dva na koni, jeden na oslu. Na dalších čtyřech inscenacích pracoval Petr Hlaváč jako scénograf: na 49. JH Kolébka, na 50. JH Ženský zákon, na 52. JH Příběh koně a konečně na 74.JH Hadrián z Římsů. Dodnes je pravidelným návštěvníkem této přehlídky, o níž zasvěceně referuje na oblastním předsednictvu.
Po zániku Dělnického divadla v Brně – Králově Poli pro neúnosné finanční požadavky zřizovatele se Petr Hlaváč plně věnuje činnosti v SČDO (člen porot na přehlídkách, instruktor v Dílně mladých divadelníků TJ Orel aj.). Se svými realizovanými scénickými návrhy se účastnil několika výstav, mimo jiné v Třebíči a Divadle bratří Mrštíků v Brně. Bližší informace viz Osobnosti amatérského divadla na internetu. Více než padesátiletá činnost v oblasti ochotnického divadla si zasluhuje ocenění. Sedmdesáté narozeniny Petra Hlaváče v červnu 2013 jsou vhodnou příležitostí k udělení Zlatého odznaku Josefa Kajetána Tyla.
Formulace ocenění: za dlouholetou obětavou práci pro ochotnické divadlo
Navržen: SČDO


Jaroslava Kejzlarová
narozena 1936
Jaroslava Kejzlarová se zapojila do činnosti červenokosteleckého divadelního souboru tak, že se v roce 1958 seznámila se svým pozdějším manželem Františkem Kejzlarem, který byl se svými rodiči a dvěma sestrami velmi aktivním členem souboru. Začátky její činnosti v souboru se datují od roku 1959, kde ve hře K. Stanislava Cesta lososů poprvé začala napovídat. Což jí zůstalo dodnes. Mimo to si odskočila do několika her jako inspicientka a vyzkoušela si i práci zvukaře. Jak již bylo uvedeno, její hlavní činností byla a v současné době je nápověda neboli sledování textu. Na svém kontě má 34 her s celkem 366 představeními. Za velké štěstí považuje, že měla tu možnost zúčastnit se se souborem třikrát Jiráskova Hronova, a to v roce 1979 s divadelní hrou Aldo Nicolaje Tři na lavičce“, v roce 1986 J. Šotoly Bitva u Kresčaku a s inscenací R. Falleta – A. Gregara Zelňačka v roce 2003. Na všechny hry, ve kterých byla aktivně zapojena, velmi ráda vzpomíná, ale na Tři na lavičce, která byla odehrána celkem 27×, a na Zelňačku obzvláště. Ta byla hrána 54× a mimo sledování textu na každé představení uvařila hrnec zelňačky.
Mimo svou divadelní profesi nápovědy, ve které je špičkou ve svém oboru, je řadu let pokladní divadelního souboru a do konce roku 2008 byla i dlouholetou členkou výboru spolku. Se svou švagrovou, herečkou a režisérkou Emilií Dynterovou, vedla mnoho let až do roku 2008 divadelní knihovnu. Společně zpracovaly podklady pro publikaci Místopis ochotnického divadla a v roce 2005 sestavily podle kronik a dalších podkladů Almanach k 140. výročí divadelního souboru a 80. výročí postavení a otevření divadla J. K. Tyla v Červeném Kostelci. Po smrti manžela pokračuje od roku 1988 ve vedení písemné evidence členů souboru v odehraných inscenacích a rolích.
Jaroslava Kejzlarová je svou pracovitostí, pílí a zodpovědností příkladem pro všechny ve svém okolí.
Formulace ocenění: Za dlouholetou obětavou službu ochotnickému divadlu v Červeném Kostelci
Navržena: VSVD


Jiří Kristl
narozen 1935
Nebyl přijat na gymnázium, i když zkoušky udělal na výbornou, a tak se šel vyučit kolářskému řemeslu ke strýci Josefovi. Byl v pořadí pátou generací kolářů a toto povolání vykonával celý život, až do odchodu do penze. Jiří pochází nejenom z rodiny kolářské, ale i ochotnické. Jeho rodiče se seznámili na prknech za oponou“, byli vášnivými ochotníky. Oba byli oporou Dramatického odboru Orel v Dolní Dobrouči. Jejich divadelní talent a lásku k ochotnickému divadlu dostal Jiří do vínku. Svoji hereckou kariéru odstartoval 21. 4. 1957 v roli ruského důstojníka ve hře Čokoládový hrdina“. Na svém kontě má 55 rolí; nelze je všechny vypsat, tak alespoň některé z nich: Kouzelný koberec – Chasník 1959, Sylva – Dr. Jánský 1960, Strážní domek – Jurečka 1961, Naši furianti – Fiala, krejčí 1963 Nečekaný host – seržant Brichit 1965, Jánošík – Plukovník 1974, Hrátky s čertem – Školastykus 1983, Bylo jich deset – gen. Mackenzie 1986 (tuto roli si v roce 1957 zahrál i jeho otec), Noc na Karlštejně – Arnošt z Pardubic 1988, Otec svého syna – Adolf Štorkán 1995, Byl to skřivan – W. Shakespeare 1997, Ženitba – Nikinor Onučkin 2003, Zelňačka – Claude 2007, Doktorské pohádky – Skalický doktor 2009, Študáci a kantoři – ředitel 2012, Ať žije Dobrouč – pekař Houska 2013.
Stejně jako před léty jeho rodiče, i Jiří je oporou současného souboru Kroužku divadelních ochotníků v Dolní Dobrouči. Od roku 1995 hraje v každém představení větší či menší roli, jeho příjemný hlas je jako stvořen k přednesu a rétorice. Sám říká, že je rád mezi mladými lidmi, protože udržuje svoji mysl stále v pohotovosti. Texty se naučí vždy jako první a na zkoušky, na rozdíl od všech ostatních, chodí včas a vždy perfektně připraven.
Formulace ocenění: za dlouholetou obětavou službu ochotnickému divadlu v Dolní Dobrouči
Navržen: VSVD


Jindřich Slunečko
narozen 1932
Jindřich Slunečko je členem Loutkového divadla Jiskra Praha od roku 1964. Je jednou z vůdčích osobností souboru. V Jiskře působí hlavně jako jevištní technik a výtvarník scén a dekorací. Jeho rukou bylo vytvořeno více jak 30 scénických dekorací repertoáru. Jeho výtvarné a grafické nadání je všestranné. Dekorace je schopen vyrábět přesně a věrně podle návrhů věhlasných scénografů jako byli Vojtěch Cinybulk, Radek Pilař, Josef Lada nebo Bohumír Koubek, kteří s Jiskrou spolupracovali. Vytvořil scénografii a dekorace například pro představení Džinovo království noci a Ostrov splněných přání, spolu se Stanislavem Starým je autorem návrhů pro představení Ferda Mravenec a jeho trampoty a Ferda Mravenec v mraveništi, spolu s Vojtěchem Cinybulkem připravil scénografii pro představení Dlouhý, Široký a Bystrozraký a také Smolíček Pacholíček. Spolupracoval i s dalšími scénografy na návrzích pro mnohá jiná představení souboru Jiskra. V roce 2004 se stal i autorem, když na základě jeho textu a scénických návrhů byla v Jiskře nastudována Pohádka o dědu Vševědovi. Od roku 1966 pečlivě vede kroniku souboru, která nese jeho osobitý a nezaměnitelný grafický rukopis.
Za dobu svého působení v amatérském loutkovém divadle byl mnohokrát oceněn. Je držitelem Zlatého odznaku profesora Josefa Skupy a Ceny Jindřicha Veselého. V listopadu 2012 oslavil významné životní jubileum – osmdesáté narozeniny – a v roce 2014 bude slavit padesát let nepřetržitého působení v Loutkovém divadle Jiskra.
Formulace návrhu: za dlouholetou všestrannou uměleckou i organizační činnost v oblasti loutkového divadla.
Navržen: SAL


Milan Šára
narozen 1928
Režisér divadelního souboru Havlíček Neratovice. Divadlo se stalo jeho koníčkem od roku 1943. Jako mladý začínal v pohádkách pro děti, později hrál ve hrách pro dospělé. Do roku 1962 odehrál nespočet představení. V roce 1959 absolvoval maskérský kurs a stal se divadelním maskérem. V letech 1963 – 1964 absolvoval Lidovou konzervatoř – obor režie pod vedením prof. Císaře a stal se režisérem.
Režii se věnuje dosud. Od roku 1969 do roku 1974 měl z politických důvodů pozastavenou činnost v oblasti kultury. V dalších letech nastudoval s neratovickým divadelním souborem Havlíček a obdržel ocenění např. za Dva muže v šachu (cena za režii a inscenaci – v Rakovníku), Generálku a Opalu má každý rád (2× cena za režii a inscenaci – v Rakovníku, postup na nár. přehlídku do Třebíče), za inscenaci Sylvie (cena za režii – v Libochovicích), Žárlivý stařec (cena za zvládnutí žánru frašky – Moravská Třebová), Já jsem Herbert (cena za režii – národní přehlídka Jednoaktových her Holice). V roce 2002 obdržel cenu města Neratovic za dlouholetou divadelní činnost a reprezentaci města Neratovice.
Formulace ocenění: za celoživotní hereckou a režisérskou činnost v ochotnickém divadle
Navržen: SČDO


Jan Štěpánský
narozen 1942
Ochotnickému divadlu se začal věnovat již v šedesátých letech v DS Havlíček v Ústí nad Orlicí – Kerharticích. V roce 1973 po obnovení činnosti DS Vicena se stal jeho členem. Prošel mnoha divadelními rolemi, kterých celkem vytvořil téměř třicítku. Z nejúspěšnějších: Harpagon v Lakomci, Funebrák v Domu na nebesích a Moliérův Argan ve Zdravém nemocném. Na svém kontě má téměř 400 odehraných představení. V roce 1978 zkusil poprvé režii s inscenací Božská komedie. Následoval Únos v Neapoli Aldo Nicolaje, úspěšný Trouba na večeři, Právo na hřích, nezapomenutelná inscenace Hrdého Budžese a v roce 2009 zatím poslední režijní úspěch v Moliérově Zdravém nemocném, který zaznamenal 50 repríz. Již více než pětadvacet let stojí v čele divadelního souboru Vicena, který pod jeho vedením zaznamenal výrazné úspěchy.
Soubor žije také velmi čilým společenským životem. Za dlouhodobý přínos městu v oblasti ochotnického divadla mu byla v roce 2012 udělena Cena města Ústí nad Orlicí a k 70. narozeninám Čestné uznání OSDO.
Formulace ocenění: za dlouholetý přínos ochotnickému divadlu v oblasti režie, herectví a organizace
Navržen: VSVD


Hana Trávníčková
narozena 1949
Hana Trávníčková je členkou Loutkového divadla Jiskra Praha od roku 1963. Dlouhodobě patří mezi nejlepší loutkovodiče souboru. Dlouho dobu působila v pozici vedoucí loutkovodičské sekce souboru, kde měla na starosti přípravu loutek na představení a dohled nad rozvojem loutkářského umění dalších členů souboru. Pod jejím režijním vedením nazkoušela Jiskra dvě pohádky – Míček Flíček a Pohádku o Zlaté rybce. Vystupuje i s individuálními výstupy Pytel Brambor a Třikrát a dost, Jane Falstafe, který byl oceněn porotou ve finále Individuálních výstupů s loutkou na Loutkářské Chrudimi. Její nejoblíbenější a nejmilejší rolí je kastelán Kajetán Krbec, hlavní postava z přestavení Zvířátka pana Krbce.
Za svoji loutkohereckou zdatnost byla mnohokrát oceněna. Je držitelkou čtyř individuálních ocenění poroty na Festivalu pražských amatérských loutkářů a dále cen přehlídky Raškovy Louny a Litvínovského festivalu loutek. Na X. přehlídce individuálních výstupů v roce 2012, která proběhla na Loutkářské Chrudimi, získala ocenění poroty. Byla vyznamenána i zlatým odznakem profesora Josefa Skupy a zlatým odznakem SČDO.
V roce 2013 oslaví padesát let nepřetržitého působení v Loutkovém divadle Jiskra.
Formulace návrhu: za dlouholetou všestrannou uměleckou i organizační činnost v oblasti loutkového divadla.
Navržena: SAL


Josef Ženata
narozen 1941
Mgr. Josef Ženata je loutkoherec, obnovitel sokolského loutkového divadla ve Bzenci. Ve čtyřech letech byl zapsán do Sokola, přitahoval ho sport a odmalička i loutkové divadlo. Za středoškolských studií absolvoval své první loutkářské školení v Otrokovicích. Po maturitě v Kyjově 1958 pracoval krátce v Elektrosvitu ve Svatobořicích a ve Bzenci pomáhal obnovovat činnost loutkového divadla, v němž působil až do odchodu na vojnu. Po vojenské službě nastoupil na místo neaprobovaného učitele na Základní školu v Hovoranech. Při tomto úvazku absolvoval dálkové studium na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde roku 1967 promoval. V Hovoranech vyučoval celkem 15 let. Poté se vrátil do svého rodiště ve Bzenci, kde v letech 1977–89 vyučoval na Základní škole a v letech 1989–2003 byl ředitelem organizace Služby škole. Roku 1996 ve Bzenci obnovil činnost loutkového divadla a roku 1998 se stal jeho principálem.
Ve spolupráci s městem Bzenec dokázal ze zchátraného objektu vybudovat v zámeckém areálu vlastní scénu. Roku 2001 byl zvolen starostou Tělocvičné jednoty Sokol Bzenec a stal se členem předsednictva Sokolské župy Slovácké. Se svým divadlem se každoročně zúčastňuje festivalu Jičín – město pohádky, vystoupil na přehlídkách v Českém Dubu, Opavě, Olomouci a Přerově. Nejúspěšnější tituly: Čert a Káča, Čertův švagr, Pyšná princezna, Jak Kašpárek učil čerty zpívat, Ostrov splněných přání, Kašpárek v pekle, Štědrý večer, Pilulky čaroděje Bobroděje a další.
Loutkové divadlo pod jeho vedením ročně sehraje až čtyři desítky představení na domácí scéně i na zájezdech.
Formulace návrhu: za zásluhy o sokolské loutkové divadlo
Navržen: ČOS

Pavel Panenka, předseda Komise pro udělování Zlatého odznaku JKT