Texty: HLAVÁČEK, Bohumil: Vzpomínka na divadlo v Pařezské Lhotě. Pro DČAD listopad 2013

Vzpomínka na divadlo v Pařezské Lhotě
Nedávno jsem měl příležitost zavzpomínat na ochotníky v mé rodné obci Pařezské Lhotě (okres Jičín), v malé vesnici, kde náš nový domek, postavený v roce 1938, měl popisné číslo 36. V Databázi českého amatérského divadla jsem zjistil, že v roce 1919 v obci založili čtenářsko - ochotnický spolek, který se v roce 1922 stal členem Ústřední matice divadelních ochotníků českých a že poslední zmínka o něm pochází z roku 1937. Pamatuji, že ochotníci hrávali na jevišti v Zajíčkově hospodě při sporém osvětlení, protože do vesnice byla přivedena elektřina teprve v listopadu 1952. Kulisy vytvářel malíř pokojů Josef Vít, role byly rozepisovány vlastnoručně, protože v obci nikdo nevlastnil psací stroj. Plakáty na představení ale byly profesionálně tištěné. Legitimace i razítko ÚMDOČ byly u nás doma. Můj děd cestář a zedník Jan Křtitel Hlaváček, otec zedník Jan Hus Hlaváček a strýc civilní a vojenský krejčí Josef Hlaváček byli nadšenými ochotníky. Otec byl nejen hercem, ale i režisérem. Nápovědkou byla Barbora Hercíková. Z mých sourozenců políbila Thálie jen sestru Bohumilu, která v letech 1957 až 1963 hrála v ochotnickém souboru Tylova divadla v Lomnici nad Popelkou; dodnes jí utkvělo v paměti účinkování v inscenaci Čechovových Tří sester. Vzpomínám si, že ochotníci hrávali nejen v hospodě, ale také u lesa na zahradě hájenky. Představení venkovského dramatu na motivy románu Karoliny Světlé Kříž u potoka uvedli u studánky vedle stavení Ladislava Paříka, hledištěm byla stráň pod zahradou starých Hlaváčkových. Lhotecké děti sehrály na přelomu čtyřicátých a padesátých let pohádku Františka Václava Bouchala Dědoušek Mech. Po elektrifikaci obce nastaly velké změny. Zanikly hospoda i obchod Zajíčkových, zavedena byla autobusová doprava, děti přestaly chodit pěšky do školy v Libuni a jezdily do Holína a Jičína. Rozšířily se možnosti kulturního a společenského vyžití mimo obec. Jaký byl konec ochotníků? O jejich historii se nelze dočíst. Pařezská Lhota má nyní už jen kolem 50 obyvatel, spolu s dalšími dvěma vesnicemi se stala součástí obce Holína. Dokonce se ztratily jak lhotecká knihovna, tak obecní kronika. Z obce jsem se odstěhoval v polovině roku 1950, dnes už tam nežije nikdo z mých vrstevníků, od nichž bych mohl čerpat další informace. Pařezskou Lhotu osídlují noví obyvatelé, kteří si v srdci Českého ráje na severozápadním okraji Prachovských skal, v podhradí zříceniny skalního hradu Pařezu, pořizují rekreační chalupy a chaty, přijíždějí tam za odpočinkem. Bohumil Hlaváček

Zprostředkovala Libuše Zbořilová.