Texty: Broumov, DAŘBUJAN, Jaroslav: Dějiny loutkového divadla v Broumově. Rkp. pro DČAD srpen 2013

Dějiny loutkového divadla v Broumově.



První záznam o loutkovém divadle v Broumově pochází dle kroniky Jaroslava Bartoše (1963, str. 131 a 282) z roku 1820, kdy Johann Sturm dostal loutkářské oprávnění pro Čechy. V roce 1834 dostal další oprávnění č. 3295.

Další informace o činnosti loutkářů pochází až z roku, kdy hrstka pracovníků, kteří přišli pracovat do pohraničí, založila loutkářský kroužek. Byli to Josef Hejnyš, Josef Řehák, Josef Teplý a František Šrůtek. Hrávalo se v nynější školce Veby. Až do roku 1955.

V roce 1958 byla zahájena přestavba bývalé kuželkárny na loutkové divadlo.
1959 se začalo hrát a divadlo dostalo název „Loutkové divadlo Zdeňka Nejedlého“

Hrály se Perniková chaloupka, Kačátko, Dvě Maričky, Ostrov splněných přání.
V roce 1964 měl soubor 25 členů. V režii se střídali p. Hevera, Jiří Volhejn, Jaroslav Holeček.
V té době zajížděl soubor na vystoupení do okolních měst - Žacléře, Olivětína atd.

Od roku 1968 soubor stagnoval, scházel se jen občas.
V roce 1970 se divadlo opět rozehrálo. Sehrála se představení Honza a zlá princezna, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou, Začarovaná skříňka. V tomto období měl největší zásluhu o chod divadla Jiří Volhejn, režisér, výtvarník, herec - vedoucí souboru.

Kolem roku 1970 Jiří Volhejn s divadlem skončil a vedení divadla převzali bratři Milan a Dalibor Novotní. Při setkání s bývalým členem Jaroslavem Dařbujanem, který se po návratu z vojny se odstěhoval do Otovic a tam si založil nejmenší loutkové divadlo na okrese pro 24 diváků a hráli s loukami 25 cm ve skříni, přesvědčili ho, aby se vrátil zpět.

Ten nabídku přijal a od roku 1977 soubor vedl po režijní stránce. Hrála se představení
Kašpárek vaří živou vodu, Začarovaný Kašpárek, Tanec s čertem, Koza Roza, Sůl nad zlato, Krakonošova nadílka.

Po povodni roku 1977, kdy voda zaplavila i stálou scénu loutkového divadla, se zkoušelo jen v té části, kde nehrozil propad.
Začala se budovat variabilní scéna, s níž se dalo hrát kdekoli. Prvním větším úspěchem byl postup na krajskou přehlídku. S pohádkou Frant. Čecha DRAK v roce 1980 na krajské přehlídce v České Třebové. Představení bylo hodnoceno velice dobře. V této sezoně se dále hrál Ostrov splněných přání a Honza doktorem. Jezdilo se po vesnicích a hrála se nadílková představení pro broumovské podniky.

V roce 1981 došlo k demolici stálé scény a divadlo se stěhovalo do provizorií. Během dvou let se stěhovalo na tři místa, až skončilo v bývalé radnici. Tam mělo k disposici dvě místnosti a sálek na hraní. Na základě ztráty stálé scény se divadlo přejmenovalo na BRUM — proč zrovna brum ??? asi Broumovští rumaři či Broumováci. Nejčastěji se hrály hry Františka Čecha: Čertimlýn, Drak, atd. Soubor se věnoval i dalším akcím. Pořádal s odbory Drakyády, večery s 3 D(divadlo, diskotéka, uvádí Dalibor, karneval.) V tomto období se o chod divadla nejvíce zasloužili Jaroslav Dařbujan, vedoucí, režisér, dramaturg, výtvarník (jeho otec Karel maloval loutky,kulisy ) Dalibor Novotný loutkoherec, Jiří Štěpán zvukař osvětlovač, Miloš Rein herec a muzikant a Dáša Klímová loutkoherec a těžko vypsat všechny další.

V sezoně 1982 — 83 se hrály hry Čertí mlýn, Drak, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou. V tomto období získali 3x okresní cenu na Boučkově Jaroměři a několik ocenění v Libčanech. Začalo se říkat, že loutkáři jsou Broumovští rutinéři. ("Marionety byla naše „káva“.)
1987 byli požádáni, zda by si nepřipravili staročeskou hru, s níž by mohli vystoupit na festivalu ve Strážnici. Hra se povedla, a tak v roce 1988 jeli do Strážnice s hrou Kníže Maxmilián aneb Souboj na hřbitově. Dramaturgii, loutky a scénu dělal Jarda Dařbujan, kulisy jeho otec Karel.

Po dlouhodobém hraní marionetového divadla se soubor rozhodl zkusit si něco jiného, a tak Jarda napsal pohádku BRUMBAJ. Hrálo se na velké scéně 80 cm loutkami ze zadu voděnými, a 180 cm drakem. Loutky opět vyrobil Jarda. Po této realizaci se divadlo opět vrátilo k marionetám. Jarda napsal pohádku Votrávená princezna.
S marionetami se hrálo až do převratu.

1990 se soubor rozpadl a zůstali jen tři Jarda, Dáša Justová roz. Klímová a Květa Němčíková. Podařilo se jim sehnat dalších několik nadšenců. Recesistu a hudebníka Oto Jíru, který s Jardou napsal maňáskovou pohádku Smolíček pacholíček aneb Červená Karkulka. Jinak Moje pohádka.

V období 1990 až 2000 se divadlo protloukalo jak to šlo. Město přestalo loutkařinu podporovat a divadlo se během tohoto období 5x stěhovalo.

2000 skončil činnost vedoucí souboru J. Dařbujan a divadlo usnulo. Město ho vystěhovalo divadlo do nevyhovujících prostor staré garáže. Vlhko a přístup nekompetentních lidí udělaly na fundusu své. Toho se zželelo manželům Benešovým a nastěhovali si divadlo do svého domku.Získali několik ochotníků a pozvolna začali zkoušet a jednou či dvakrát za rok sehráli představení. V té době Jarda Dařbujan občas docházel na jejich zkoušky s dobrou radou.

Koncem roku 2011 přesvědčili Jardu, aby zase dělal loutkařinu. Nechal se „ukecat“ a začal s Brumem spolupracovat. Vrátil se k dramaturgii a režii. Nastudovali pohádku Čertovská kniha. V roce 2012 dostali od Broumovské Ulity - dům mládeže – dvě místnosti k pronájmu. Divadlo nastěhovali a pozvolna se začalo se budovat jeviště i hlediště. Realizovala se představení her J. Dařbujana Zahradník, Kouzelná perlička a připravovaly se broumovské pověsti.

Ve spolupráci s Agenturou pro rozvoj Broumovska loutkáři připravili naučnou stezku s mámětem „Broumovských pověstí“ - Jak vznikl Broumovský znak, Kouzelný pramen, Kovářova rokle, Poklad, Začarovaný opat.
Dvě pověsti Bílá paní a Mlýn byly zdramatizovány Jardou a v červnu 2013 zahrány v klášterní zahradě.

Toto jsou v kostce dějiny loutkového divadla na Broumovsku.

Zpracoval dle kronik loutkového divadla J. Dařbujan, srpen 2013