Texty: HORKÝ, Luděk: Sny a situace, kterým cinká hrana. Praha, soubor Cink Cink Cirk - recenze. CP Mladá scéna 2013, Zpravodaj č. 1

CINK CINK CIRK přivezl z Prahy do Ústí nad Orlicí inscenaci Cink? Jde o velmi zdařilou ukázku nového cirkusu. Nový cirkus je jako divadelní forma v současnosti v českém prostředí velmi populární, lze směle prohlásit, že módní. Přesto je na poli divadla amatérského spíše výjimkou. Není se čemu divit. Nezbytnou podmínkou k tomu být dobrým novým cirkusákem, je zvládnutí širokého spektra akrobatických dovedností, a to na vysoké úrovni. Cink Cink Cirk tuto podmínku rozhodně splňuje.

Inscenace Cink? je zakotvena v jednoduchém příběhu mladé dívky, která se ukládá ke spánku, dlouho se jí nedaří usnout, a když spánek konečně přijde, nepřijde sám. Se spánkem se dostaví sny a v nich tři zajímaví mladí muži. Žena ve svém snění prožívá letmá setkání s každým z nich i se všemi dohromady. Zřejmě to nejsou setkání nijak nepříjemná. Jen dojmy z nich mohou být příliš silné. Buď jak buď, nakonec se sen skončí, dívka se probere a do pokoje zavěsí lapač snů. Tím zajistí příběhu i celé inscenaci jednoduchou a vtipnou pointu.

Jak už to u nového cirkusu bývá, dramatický příběh je jen rámcem inscenace. Obsahem je plejáda různorodých akrobatických čísel, tematizovaných dramatickými vztahy mezi jednotlivými aktéry. Čísel, důmyslně zasazených do jednotlivých dramatických situací.

S jedním mužem se tak dívka seznámí prostřednictvím náročné a zajímavé pozemní akrobacie, s druhým při působivé akrobacii na houpačce a se třetím zavěšena v šálách. Akrobatické výkony jsou přitom na velmi vysoké úrovni. Občas nás sice přeci jen nechají nechtěně nahlédnout do kuchyně interpretů, takže na okamžik cítíme spolu s nimi, jaká je to dřina; ovšem to jsou skutečně jen okamžiky zřídkavé. A hlavně: každý úkon na jevišti má svou divadelní kvalitu. Nese sdělení o vývoji vztahu postav, o napětí mezi nimi. Proto je funkční a proto diváky magnetizuje.

Jedinou slabinou inscenace je zbrklé zakončování jednotlivých dramatických situací, které někdy spíše přestávají, než aby byly zakončovány. Například působivá scéna, kdy jeden muž modeluje sousoší z mužů zbývajících, vrcholí domodelováním poslední součásti sousoší, totiž ženy. Čekáme pointu, když tu náhle zalije mužské sochy tma a sochař s dívkou rozehrávají zcela novou situaci. Jde se dál. Neostré hranice mezi jednotlivými dramatickými situacemi sice mohou vyjadřovat mlhavé hranice mezi jednotlivými sny v průběhu jedné noci, inscenace ovšem nepůsobí, že by to bylo jejím záměrem.
Nicméně klady drtivě převažují. Inscenace velmi poučeně pracuje se světlem a s hudbou, je rytmická, má napětí a švih. Nic z toho, co se na scéně děje, není samoúčelné. Celkovou stylovou čistotu doplňují i jednoduché kostýmy s nášivkami, odkazujícími nepřímo ke kejklířským stylizovaným úborům či estetizovaným klaunským záplatám.

Byl to krásný sen jedné letní noci.