Texty: HORKÝ, Luděk: Nepsychologická zpráva o psychice. K. Vary, Studio Dagmar a SPGŠ. Nicole Karráová: Šedá, recenze CP Mladá scéna 2013, Zpravodaj č. 1.

Nepsychologická zpráva o psychice
Karlovarské Studio Divadla Dagmar přijelo do Ústí s vysoce kultivovanou divadelní inscenací Šedá. Titulní postavou je vlastně smrt. Smrt, která není ani černá, ani bílá. Je prostě šedá. Text hry napsala režisérka inscenace Nicole Karráová na téma, že ne každý z nás dokáže být hrdinou a že ne každá žena má na to, být matkou.
Text hry i jeho inscenace jsou v dokonalém souladu. Inscenátorky přehledně vykládají své téma a přesně mířenými střelami zasahují srdce diváků. Hra se navíc může pyšnit velmi zručným dávkováním nových informací o postavách a jejich příběhu, čímž získává místy až detektivní nádech.
Inscenace se nesnaží vyprávět realistickými prostředky příběh, ale vyložit co možná nejúčinněji téma. Herečky nám neservírují hlubinné psychologické studie svých postav, jen nám psychologicky přesvědčivě ve zkratce předkládají indicie k jejich pochopení. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, herečky dobře pracují s hlasem, s textem i s podtextem, dokážou za pomoci velice úsporných prostředků přesně dramaticky jednat. Jednají přitom nejen v dramatických situacích, odehrávajících se na jevišti. Dokážou nám názorně zprostředkovat i pomyslné dramatické situace, odehrávající se v bolavých myslích postav. Jde o nepsychologickou hru o psychice.
I přes veškeré klady Šedé je můj divácký zážitek poněkud rozporuplný. Inscenace je dokonalá zpracováním, ušlechtilá posláním, ale pro mě osobně je nevzrušivá. Proč? Těžko říct. Ne však proto, že nejsem ženou. Domnívám se, že je to způsobeno předvídatelností. A to jak ve vývoji příběhu, tak – a to především – v předvídatelnosti jeho scénického uchopení. Inscenace má pouhých 25 minut trvání. Přesto mě po páté minutě už ničím novým nedokáže překvapit. Inscenační klíč jsem dekódoval, teď nezbývá, než se poddat proudu zdatně uchopeného scénování a proplout do cíle bez
jediného předem neočekávaného zážitku. Rozměr emoce nesené příběhem je tak pro mě značně umenšen. Dlužno dodat, že inscenace disponuje objevným výkladem postavy psycholožky. Psycholožky, která metodikou své práce pomáhá nejen klientkám, ale stejně účinně (ne-li ještě účinněji) i sama sobě. Psycholožky, jaké skutečně jsou.
Inscenace pracuje s velmi úspornými, zato funkčními jevištními prostředky. Vystačí si s několika židlemi, panenkami, zápisníkem a tužkou. Vše ostatní obstarají režijně dobře vedené herečky svým navýsost zvládnutým dramatickým jednáním.