Texty: SOPROVÁ, Jana: Co To je Ten underground? (Nová vlna se starým obsahem), recenze CP Mladá scéna 2013, Zpravodaj č. 1.

Projekt studentů ostravského gymnasia Olgy Havlové pod vedením Petra Horáka nazvaný podle článku v časopise Tribuna z roku 1983 Nová vlna se starým obsahem je bezpochyby zajímavý v několika aspektech. Pro nás starší – pamětníky – oné doby jsou však ty aspekty patrně dost jiné než pro mladé herce (a diváky), pro které je tato doba už historií. Zajímavé je především to, jak se mění obsah slov, které se v dobovém kontextu dneška (tedy rozvinuté demokracie, kde je možné – nejen na scéně – říci cokoli a být kýmkoli). Je možno být mladým komunistou nebo neonacistou, aniž by to mělo (kromě drobného posměchu) jakékoli důsledky. Slova jako underground nebo cenzor ztratila svou tajemnost a hrozivost. Z toho vznikají jistá nedorozumění, či naprosto rozdílná chápání významů a souvislostí. Ukázat tyto rozdíly byl možná jeden z cílů
autora textu, v němž studenti nacvičují pod vedením mladé režisérky scénku z redakce komunistických novin. Jestli jsem dobře pochopila, původně to mělo být spíše takové jednorázové scénické čtení, které v souvislosti s konferencí o undergroundu mělo bezpochyby velkou působivost a
názornost. Opakováním však dosti ztrácí. Proč? Protože mladí studenti příliš „hrají“. Autenticita, která byla možná (a bezpochyby působivá) při prvním provedení, se tak vytratila. Na fixaci hereckých výkonů a nutnou stylizaci už účinkující nedosáhnou. Hranice mezi osobnostmi jednotlivých hráčů (úmyslně neříkám herců), představitelů typů studentů a do třetice rolí v připravované hře je velmi nejasná, a prakticky není rozlišena. A tak jsou vlastně divácky nejpůsobivější scény nejvíce stylizované – především na začátku, kdy jsou protagonisté stylizováni do budovatelských póz živých sousoší, a písně symbolizující rozpory doby (budovatelské Kupředu levá a poté slavný hit Rolling Stones překládaný simultánně kamenným hlasem moderátorky, podobně jako závěrečná Óda na radost). Je to tím, že zde se mají účinkující možnost chytit konkrétních, výrazných charakteristik, zatímco v dalším ději je jim dána větší volnost, s kterou si tak docela nevědí rady (viz např. poněkud rozpačitá interakce s diváky - anketa na téma underground).
V každém případě, navzdory nejrůznějším formálním nedostatkům, byl pro mě tento scénický pokus zajímavý. Inspiroval mě k přemýšlení nad tím, jak se během let proměnilo myšlení a vnímání skutečnosti. Historie se jistě v mnohém opakuje, ale nové vlny se starým obsahem jsou stejně proměnlivé jako vlny mořské.
Jana Soprová