Texty: RÝDLOVÁ, Slávka: Historie ochotnického divadla v Jankově. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), 2012, čís. 3, s. 15–16.

Na našem putování po historii ochotnického divadla na Benešovsku jsme se tentokrát zastavili v malebné obci Jankov. V obci, kde historie ochotnické práce sahá do daleké minulosti. Vždyť první zprávy o ochotnickém divadle v obci Jankov jsou z roku 1896, kdy spolek ochotníků sehrál hru Sedlák zlatodvorský a v roce 1899 pak hru Na statku a v chaloupce. Další zprávy jsou z roku 1913 a 1919, kdy záznamy pouze uvádějí, že zde byl činný Kroužek ochotníků.
Podrobnější informace lze vystopovat přibližně od dvacátých let minulého století, protože bylo možné se opírat o vzpomínky a fotografie některých tehdejších ochotníků. S ochotnickým divadlem v Jankově začali podle pamětníků hasiči. Byli velmi aktivní. Hlavním organizátorem i
aktérem byl pan Čeněk Jelínek, v jehož hostinci na náměstí se hrálo. A nehrálo se jen v sále, ale i v přilehlé zahradě – např. hra Lešetínský kovář. Ochotníci – hasiči v Jankově měli na repertoáru jak činohru, tak v hojné míře i operetu. V divadle účinkoval malý orchestr, ve kterém hráli místní muzikanti pod vedením bratra známého českého houslisty Josefa Vlacha - pana Václava Vlacha z Ratměřic. Z jejich repertoáru lze jmenovat operety Okolo rybníka a Růže z Argentiny, hru se zpěvy Jindra, již zmiňovanou činohru Lešetínský kovář a řadu dalších.
Repertoár doplňovaly komponované pořady, které vznikaly ke konkrétním příležitostem – tradici měly např. silvestrovské večery, při kterých byl prý sál vždy nabitý diváky. Hrály se aktovky, hry se zpěvy, zpívaly kuplety. Skládali je především místní autoři z řad ochotníků (vynikal např. Eduard Dittrich, hlavní iniciátor těchto večerů). Kuplety měly nejrůznější aktuální náměty, při jednom silvestru např. zazněly k obveselení diváků písně složené na míru jednotlivých známějších občanů obce (pekař, holič, kovář, hostinský atd.).
Vedle hasičů později začali organizovat ochotnickou divadelní činnost i místní sokolové. Podle pamětníků a přímých účastníků je doloženo, že se
ochotnické divadlo hasičů a sokolů prolínalo a nedá se příliš oddělit – především hráli stejní lidé. Sokolská divadelní představení se hrála v
obecním hostinci, později nazývaném U Neradů, také na náměstí, naproti hostinci u Jelínků. V Jankově v té době prosperovaly na náměstí dva hostince, oba s kulturním sálem a divadelním jevištěm.
Hlavními sokolskými organizátory byli Leo Felzmann z Jiter a J. Kohlmünzer. Repertoár sokolských organizátorů byl podle pamětníků poněkud vážnější, hrály se především staré klasické hry, např.: Otec, Maryša, Naši furianti, Zapadlí vlastenci, ale i detektivní hra Vrah jsem já a jiné. V
Jankově se hrálo často, nejvíce ale o svátcích. O Velikonocích se hrálo i třikrát. Návštěvnost byla veliká. Jankovští ochotníci jezdili hrát i do
okolních obcí, např. do Neustupova. Režírovali a scénu vytvářeli především J. Kohlmünzer, Leo Felzmann, Čeněk Jelínek a Josef Otradovec. Hráli a zpívali Čeněk Jelínek, Josef Jelínek, Josef Halaška, Jan Páv, Růžena Štychová, Josef Kratochvíl, Růžena Halašková, Stanislav Střihavka, František Střihavka, Emilie Kramperová, Božena Hořejší, Josefina Střihavková, Jiří Suk, Zdeněk Krška, Čestmír Dittrich, Jan Svoboda, Eduard Dittrich, Marie Klápová, Emanuel Šmejkal, Marie Slunečková, Anna Kulišová, Antonín Sláma, Václav Schutt,
Marie Kytýrová, Anna Šmejkalová, Josef Müller, Jíří Šebrle a další. Napovídaly Anna Kulišová a Ludmila Schuttová. Orchestr vedl Václav Vlach, později hrál i orchestr pana Hudery.
Za okupace v roce 1941 byl v Jankově zakázán a rozpuštěn Sokol. Ale ochotníci hráli dále i během války, kdy se kulturní život odehrával pod patronací Národního souručenství. Zrušeni nebyli ani hasiči. Kromě divadel byly za války pořádány i večery věnované Smetanovi, Dvořákovi, Hašlerovi a Večer národních písní. Na plese se v krojích tančila Česká beseda. Učitelé vedeni učitelem Railichem hráli pro děti ročně až 20 loutkových představení, některá i pro dospělé.
Ochotnická činnost pokračovala v Jankově i po válce. V padesátých letech ale aktivita občanů slábla a počet představení se zmenšoval. Nepodařilo se zjistit, do kdy se hrálo, ale bylo to podle vzpomínek pamětníků – tehdejších herců, přibližně do začátku šedesátých let. Podle vzpomínek obyvatel okolních míst – např. z Votic, bylo jankovské ochotnické divadlo velmi známé a navštěvované.
Divadlo dospělých ještě krátce ožilo v letech 1974, kdy se v režii Josefa Otradovce (hrál a režíroval už v původním aktivním souboru) uvedla tehdy současná hra Jana Paulů Slovo má babička. Hráli v ní Marie Slunečková, Vlasta Pánková, Ivana Halašková, Stanislav Střihavka a
Václav Tetour. Stejný režisér uvedl ještě v roce 1976 hru Otec Kondelík. Účinkovali v ní Pavel Pavlovský, Marie Slunečková, Václav Tetour a
Ivana Halašková. Obě hry se hrály v sále místního hostince. Potom už ochotnická divadelní činnost dospělých nebyla obnovena.
Učitel Základní školy Pavel Pavlovský připravil ještě v roce 1977 s dětmi Základní školy hru Vodník Mokřín a zvířátka, kterou sám napsal. Byla provedena pro děti i dospělé v sále místního hostince.
Pro úplnost je třeba uvést, že vedle již zmíněného Kroužku ochotníků, sokolů, hasičů a školy byla v roce 1921 založena i Skupina katolické mládeže, která se částečně ochotnickou činností také zabývala. Uvedla kupř. hru Vaškova veselka a několik dalších scének. Hráli na
vlastním jevišti v hostinci pana Fraňka. V první polovině minulého století se ochotnickému divadlu v Jankově opravdu dařilo. Díky zápisům
v kronikách a vzpomínek pamětníků bylo možné historii ochotníků v Jankově zpracovat. Eventuelní pokračovatelé v ochotnické práci mohou být na své předchůdce hrdi. Mají na co navazovat.
Slávka Rýdlová
(foto: archiv ochotnického divadla Jankov)

Prameny:
Databáze českého amatérského divadla. Dr. Ivana Tetourová.
Thalie 1899.
J. Tywoniaková: Ochotnické divadlo na Podblanickém venkově.
Pavel Pavlovský, kronikář: Kroniky obce Jankov.

http://www.csopvlasim.cz/publikace/PB_2012_3.pdf, staženo 16.7.2013