Texty: JÍROVÁ, Kateřina: Králík, vlk, pejsek a kočička (Loutkářská Chrudim 2. 7. 2013). AS 3. 7. 2013–Loutkové

Králík, vlk, pejsek a kočička

Pátý den Loutkářské Chrudimi, úterý 2. 7. 2013, nás Králík převezl do světa za zrcadlem, a divadlo Líšeň do lesní poezie.

Loutkový soubor Malé dvě, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, které byly malé tři, a jedna velká Jarka Holasová, zahájily můj úterní odpolední blok svojí inscenací Lakomá Barka. Lakomá Barka se hrála v bloku s groteskou O pejskovi a kočičce. Známá pohádka dostala tentokrát rámec školní třídy s tabulí. Tabule sloužila jako paraván pro maňásky. Tři nezbedné žákyně o přestávce rozjedou maňáskové divadlo o Dejvicích, Barce, kolouchovi a prasátkách. Jelikož v programu bylo uvedeno, že jako první se bude hrát pohádka O pejskovi a kočičce, mnoho dětí v hledišti neustále pokřikovalo, že chce pejska a kočičku, což by i jejich věku odpovídalo lépe, než poměrně složitý příběh Lakomé Barky. Dívky z Jaroměře se naštěstí nenechaly rozhodit reptajícím publikem, a dokonce v jedné replice řekly, že Barka týrá hladem nejen prasátka, ale i pejska a kočičku.

Kýžená maňásková pohádka O pejskovi a kočičce souboru LS Amigos Chrudim byla groteskou o tom, že krást se nemá, a za pět minut byl konec. Být běžnou chrudimskou maminkou s batoletem, nechám si od Chrudimské besedy vrátit vstupné.

Červená Karkulka turnovského souboru Na židli, sehraná opět maňásky, byla velmi milá a vtipná. Paraván sloužil jako les, kde babička s Karkulkou sbírali léčivé bylinky, na jevišti zaujala kopřiva na horizontu. Příběh byl upravený, vlk babičku ani Karkulku nesežral. Nejdříve v lese ukradl Karkulce košíček a požil víno určené pro babičku, a pak vlezl k babičce do postele (babička tou dobou sbírala bylinky). Když babička s Karkulkou vlka našly, zbily ho košťaty, přivázaly k boudě jako psa, a vlk učil hlídat a štěkat. Turnovský vlk dopadl o něco lépe než liška v Budulínkovi Naivního divadla Liberec. Mravní ponaučení – alkohol je metla nejen lidstva, ale i vlků.

Vašíčkovic rodina z Plzně plně opanovala letošní Chrudim. Nejdříve jsme viděli Gagarina, na kterém se podílel Jakub Vašíček, pak Krále Syrakuského aneb Smutky zhrzených nudlí Pavla Vašíčka, a dnes inscenaci Viď, Alenko, souboru Rámus Plzeň, kde účinkuje zbytek rodiny. Děj začíná rodinnou oslavou Alenčiných narozenin, které maminka zkazí připomínkou, že Alenka se hlavně musí učit matematiku. Alenka z oslavy otráveně odejde, že se jde učit, ale Králík ji unese (na raketě) do jiného světa. Tam Alenka zachrání, co se dá, zničí zlou královnu (představuje ji láhev červeného vína), pomůže na trůn hodné královně (láhev bílého vína) a vrátí se zas domů. Celé Alenčino dobrodružství je předvedeno s různými kuchyňskými předměty a potravinami. Například pes, který má vyslídit Alenku v lese, je pánev s lehce připáleným volským okem. Králík hrdinně oko (žloutek) propíchne, a pes se musí vrátit s nepořízenou. Inscenace je trochu zdlouhavá, ale jinak jsme viděli obvyklý vysoký rámusácký standart.

Krásné výtvarné divadlo s názvem Andělé z lesa přivezla brněnská Líšeň. Uhrančivé loutky Antonína Maloně pluly nad paravánem z lodního kufru za doprovodu světel a hudby. Zkrátka, scénická poezie, koncert s loutkami.

Večer ve stanu Husák jsem zhlédla profesionální orientální tanec (prý divadlo Facka) za doprovodu profesionální bubenice Jarmily Parčiové. Pak se zpívalo u kytary, a Zbyněk Doležal začal s mojí oblíbenou finskou písní Hilu Hilu. Nedalo mi to, a když jel píseň asi po třetí, osmělila jsem se, a také jsem si na rytmickou melodii písně zatančila orientální tanec. Na Loutkářské Chrudimi je obvyklé, že se setkávají profesionálové s amatéry. Ve stanu je pobyt příjemný, a ceny velice vstřícné.

Kateřina Jírová