Texty: ZAJÍC, Vladimír: Když se zhasne, Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná, recenze, KP Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2012

KDO Hvozdná: KDYŽ SE ZHASNE – Michaela Doležalová, Roman Vencl

Vladimír Zajíc

Divadelníci z Hvozdné se svými představeními a myšlením o divadle dávno vřadili mezi reprezentanty regionu ve smyslu kvality divadelních inscenací.
Tentokrát sáhli po textu, který má snahu se přes groteskní nadhled dotknout partnerských vztahů. Lze jej chápat jako kritický pohled na pokleslost TV seriálů, nebo naopak jako na využití této vlny v jejím „humoru“ povrchnosti. To už je na výkladu textu a na interpretech příběhu. Jiná věc je, že sama struktura textu se dělí na dvě části. Do přestávky, na postihnutí mezilidských vztahů, vykazuje značnou frekvenci slovních vtipů ve smyslu vyhrocených přirovnání. V druhé polovině je tento prostředek pojmenování světa oslaben, a je na tvůrcích, čím a jak naplní tah příběhu, přitom se na konci zničehožnic zjeví důvod či příčina, proč už spolu manželský pár nemůže dál být. Přitom stále platí, že název KDYŽ SE ZHASNE, je symbolem i metaforou ukončení jisté etapy soužití, a že se stále pohybujeme v žánru komedie až drsnější grotesky. Každý divadelní soubor má právo zvolit si a interpretovat jakýkoli text, ale v tomto případě, kdy čtyři herci jsou zároveň sami sobě režiséry (všichni čtyři) došlo ke střetu zvolených vyjadřovacích prostředků. Jeden pár se prezentuje stylem drsné až drastické komiky, ovšem nutno říci, že ne náhodné, ale vystavěné vzhledem k motivacím postav osobním i profesním. Druhý pár naopak prezentuje své postavy stylem realistickým, za nímž ale výrazně cítíme pnutí nespokojenosti se vztahem, ve kterém jsou uzamknuti – ovšem řešení této nesnesitelné situace se děje přes motivace frašky a lexikum grotesky. S trochou nadsázky lze říci, že rozpor předlohy se projevil v jeho scénickém naplňování. Prostě a stručně řečeno, schází mu jednotící výklad. Přičemž platí, že se lze vydat cestou stylu grotesky – ta samozřejmě nevylučuje tragické podtóny – tedy principem páru Artur a Imelda. Druhou cestu nabízí pár Trevor a Nina, styl realistického herectví, vážné jednání v pokleslé realitě – který samozřejmě nevylučuje grotesknost při řešení situací, v nichž se pár ocitá. Takže, bylo by více než vhodné se rozhodnout na sjednocení, neboť zábavnost (v tom dobrém slova smyslu) hvozdenští naplňují, a že provedení není náhodné dokazují jak prvky scénografické, tak dvě stylové linie manželských párů a další aspekty inscenace. Jen to oko mimo hlediště schází.