Texty: ZBOŘILOVÁ, Libuše: Humor je životní téma Leoše Walletzkého. Amatérská scéna, květen 2007

Humor je životní téma Leoše Walletzkého (Amatérská scéna, květen 2007)

Nadaný herec, skvělý režisér, rozený šéf, citlivý porotce a báječný vypravěč - to jsou charakteristické rysy letošního sedmdesátníka Mgr. Leonarda Walletzkého (*12. 7. 1937 v Brně). S rodným městem je svázána veškerá jeho divadelní činnost; patří však už minulému století.
Leonard Walletzký je typickým představitelem přerodu vynikajícího amatéra v profesionálního divadelníka. Jeho vývoj začal v roce 1957 vstupem do brněnského Divadelního studia nesoucího jméno v Osvětimi umučeného herce a režiséra Josefa Skřivana. Walletzký jako komediální herec (Srpoš v Hadriánovi z Římsů, titulní role v C.k. polním maršálkovi, Tobiáš Říhal ve Večeru tříkrálovém, Ředitel banky v Bankovním jubileu, Werichovy postavy aj.) brzy převzal režisérské otěže a během deseti let vypracoval kolektiv na nejvyšší možnou úroveň, o níž svědčí nejen každoroční účast v programech Jiráskova Hronova, ale i reprezentace na řadě zahraničních festivalů po celé Evropě. Expresivně pojaté veselohry s vysoce stylizovanými charaktery hrané ve svižném tempu, jejichž základem mnohdy byl jednoduchý, např. scénografický prvek (židle pro Nušičovy Truchlící pozůstalé, přenosné veřeje dveří v C.k. polním maršálkovi, vor dva na dva metry v Trosečnících) byly v té době novátorské a nesmírně zábavné. Studio pracovalo na bázi profesionálního divadla: tvořil jej stálý kolektiv, uvědomělá dramaturgie, kádr režisérů, profi scénograf Antonín Vorel a vhodné zřizovatelské zázemí.
Vítězné tažení Skřivanů ukončil Walletzkého odchod ze souboru (1972) způsobený zahájením studia divadla, literatury a filmu na FF Univerzity Palackého v Olomouci i narození syna. Ještě jako dálkový student se ujal řízení KPS pro divadlo (poradního sboru krajského divadelního metodika pro vzdělávání, festivaly, soutěže), které svědomitě vykonával deset let (1975-1985), poté byl členem Ústředního PS (1977-1980). Amatérské divadlo tedy neopustil, předsedal krajským porotám, se zaujetím a vnímavostí radil amatérským režisérům (dodnes tak činí na přehlídkách v Boleradicích), učil na letních hereckých školách a na JAMU. Po absolutoriu VŠ přešel na pět let do dnes již zaniklého Satirického divadla Večerní Brno jako umělecký šéf a režisér. Opět byly jeho doménou komedie (Longen, Nušič, V W, Brdečka, Radzinskij, Okudžava, Oplustil).
Leonard Walletzký je osobnost, z níž vyzařuje optimismus a báječný smysl pro humor. S radostí posloucháme jeho historky z divadla i ze života, třeba o vítězství na světovém festivalu v Monte Carlu s Mrožkovými Trosečníky, kde se členové poroty neznali, hlasovali lístky a výsledek byl beze slova oznámen na náměstí, když na nejvyšší stožár vylétla československá vlajka (1965). Němečtí kolegové (při penězích) pozvali Skřivany (jen s kapesným) na oslavu do vinárny. Leoš tam rozsedl židličku a když nezavolal lékařskou ani jinou pomoc, hostil majitel oba soubory až do rána.
Myslím, že pro celoživotní humorný pohled na svět se Leoš Walletzký rozhodl už za války, jejíž část byl nucen strávit v nacistickém dětském sběrném táboře. Nyní na „výminku“ žije v Ořechově u Brna (a sleduje každou Peškovu premiéru, v Ořechovském divadle hrají dosud někteří Skřivani - švagrová Libunda Pehalová s manželem, Mirek Urban, manželé Klaškovi), donedávna dojížděl do brněnského deníku Rovnost dělat poradce. A snad se i těší, když syn zvolil dráhu ekonomického a počítačového experta - učí na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně, že se „povede“ vnuk Leonard toho jména IV. Walletzký, a nastoupí nelehkou cestu pomíjivé slávy, již před padesáti lety zvolil jeho děda.

Libuše Zbořilová