Texty: PROKEŠ, Karel a LINDUŠKA, Aleš: Odešel Josef Fabián. Zpravodaj OPONKA 1/2012.

Na tomto místě jste ve zpravodaji, ať už jsme mu v běhu času říkali jakkoli, vždy spolehlivě našli úvodník Josefa Fabiána. Jeden ze zakladatelů meziříčské přehlídky Malých jevištních forem, sám aktivní divadelník s širokým zájmem o kulturu a zde nepřehlédnutelná osobnost veřejného života už ale žádný další článek, komentář, fejeton, hru, písňový text či novou knihu nenapíše. Několik dní před zahájením letošního Setkání divadel, v pondělí 12. března, Josef Fabián prohrál svůj statečný boj s těžkou nemocí. Bylo mu sotva osmašedesát.
Josef Fabián – osobnost, téma kavárenských diskusí, sám kmenový člen pravidelné stolní společnosti – přitahoval pozornost jako hromosvod blesky. Někdy až nemístně laskavý, vybavený zvláštním druhem sociální inteligence, jindy v příznačné urputnosti nemilosrdně tvrdý, ale vždy a v jakékoli funkci nezištný. V tom byl z dnešního pohledu téměř postavou z říše starých pověstí českých. Bojoval za kulturu, za opravu zámku Žerotínů, za rozumná řešení sporných věcí, za cokoli, co ho v ten moment zajímalo, ale ne za osobní prospěch. A dokázal se rvát i sám se sebou, bez cizí pomoci porazit své zaužívané zlozvyky.
Dobré jméno Kulturního zařízení ve Valašském Meziříčí od roku 1990 celých deset let úspěšně šířil ve funkci ředitele. Právě on se znalostí věci na samém počátku 90. let dokázal bývalými poměry svázanou instituci pozvednout na úroveň kvalitního a dobře organizovaného zařízení. V roli šéfa organizace dokázal také vydávat noviny, řídit městskou televizi i zimní stadion. Zároveň inicioval vznik folklorního festivalu Babí léto, udržel a rozvinul zde tradici Mezinárodního festivalu poezie nebo Setkání divadel malých jevištních forem. Podporoval alternativní festival Valašský špalíček i Mezinárodní festival cimbálu, který je soutěží interpretů vážné hudby. Josefova celoživotní práce v kultuře měla skutečně široký záběr. Svůj literární a dramatický talent postupně přetavil ve více než 20 divadelních her, které nastudoval se souborem v meziříčí populárního Divadla Schod. Napsal i řadu pozoruhodných knih. Mezi nimi k nejoceňovanějším se řadí Slovník nespisovného jazyka valašského nebo Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Sepsal také historii valašskomeziříčských divadel v knížce Otevřená opona. Jeho pozornosti neunikla ani historie některých sportů v našem městě, jako byly lyžování a volejbal, o nichž pojednávají tituly Bílou stopou a Zlatá léta padesátá.
V partě nadšenců kolem M-klubu patřil k nepracovitějším už v sedmdesátých a osmdesátých letech. Zdaleka se nestaral jen o své Divadlo Schod, ale odvedl tu kus organizační a tvůrčí práce. Na mnoha, často dost recesních akcích, dokázal snad do všeho čím se zabýval vmanipulovat i herce svého souboru. Zájem o veřejné dění i politiku přivedly v roce 1990 Josefa Fabiána do křesla poslance Federálního shromáždění. Ve Valašském Meziříčí později zastával funkci radního a zastupitele, a bez ohledu na rizika, či osobní újmu, otevřeně sděloval své názory v regionálním tisku. Při tom vymyslel a založil občanské sdružení Valašské Athény, které bylo spolupořadatelem řady akcí Kulturního zařízení a v obecné rovině usiluje o kulturní rozvoj města. Ani souboj s nemocí a s přibývajícími léty jej neodrazovaly od kulturních aktivit. Do poslední chvíle naplňoval svá slova: „Sedět jen tak na zadku a nic nedělat, to jsem nikdy nedokázal.“
Karel Prokeš, Aleš Linduška