Texty: SOPROVÁ, Jana: Zápisky z Mladé scény 2012 - Autobus sebevrahů. AS 4/2012, s. 19-24.

Jihlavský soubor Saši Liškové ve svém opusu Autobus sebevrahů na motivy finského autora Arto Paasalinny jako by úmyslně „klamal tělem“ i tématem. Zdaleka nejde o depresivní příběh, spíše nežli o smrti je o životě. Potenciální sebevrazi – básník a podnikatel – se na římse před sebevražedným skokem rozhodnou, že nebudou sobečtí a pomohou i dalším podobně naladěným spřízněným duším. Zkrátka udělají si ze smrti byznys. Jejich podnikatelský záměr, oznámený vtipně koncipovanou reklamou, odkazující na model líbivých jednoduchých řešení čehokoli, tak nenásilně navozuje atmosféru lehkosti a hravosti. Takže cesta na sever luxusním autobusem, která měla být původně ukončena společným skokem z útesu, se pro ně stává psychoterapií. Blízkost smrti je totiž zbavuje bloků, stresů, neuróz, navozuje bezstarostnost a touhu před koncem ještě něco zažít. Scénický tvar má zajímavě řešenou mizanscénu, hraje se účelně a vtipně s minimem rekvizit (směr jízdy autobusu se mění rafinovaně choreograficky pojatým přeskupováním židlí a lidi).