Texty: SOPROVÁ, Jana: Zápisky z Mladé scény 2012 - Kdopak se vám vo to vůbec prosil. AS 4/2012, s. 19-24.

Soubor Na zabití z Brandýsa nad Labem přivezl příběh pětice gymnazistů, prožívajících své středoškolské studie v dosud totalitních 80. letech pod názvem Kdopak se vám vo to vůbec prosil. Čtivé příběhy Ireny Douskové vyprávěné svéráznou Helenkou Součkovou, v tomto případě kniha Oněgin byl Rusák, se staly inspirací pro etudovitě skládanou mozaiku epizod, které v různých variacích zažíval na střední škole každý z nás. Domnívám se, že bez rozdílu věku je období středoškolských studií spojeno s velmi podobnými věcmi – prvními láskami, prvními pokusy o uměleckou tvorbu, nedorozuměními s rodiči i kantory, s kamarádstvím, na které se vzpomíná po celý život, ale i s průšvihy, kterých se mnohdy dopouštíme z blbosti, aniž bychom tušili, jak výrazně mohou ovlivnit naši budoucnost. Doba socialismu a její speciality z dnešního hlediska působí po právu absurdně, ale nabývám dojmu, že stálé opakování základních poznávacích znamení (už skoro modelových), jako je fronta na mandarinky či neurvalost kantorů, už působí poněkud stereotypně. Nicméně parta mladých hraje příběh s chutí, s citem pro charakteristiku jednotlivých postav studentů, ale i profesorů, úředníků či rodičů. V jejich prospěch uveďme, že v jednotlivé postavy se proměňují jednoduchými atributy (kravata, baret, brýle), ale vytvářejí je především svým jednáním. Je sympatické, že postavy nejsou výrazně karikovány, nepřehání se, navzdory tomu (nebo právě proto) základní charakteristiky dobře fungují. Jejich prostřednictvím je poukazováno jak na záporné vlastnosti jednotlivců (především pokrytectví a prospěchářství), ale objeví se i ty kladné (např. v postavě profesora kreslení, který nenápadně zachrání holky před průšvihem). Představení funguje ve správné rytmizaci scén i v pointování jednotlivých epizod.