Texty: SOPROVÁ, Jana: Zápisky z Mladé scény 2012 - Pěnkava s Loutnou. AS 4/2012, s. 19-24.

Přidalova Pěnkava s Loutnou, variace na putování středověkých bavičů, byla napsána v 70. letech minulého století pro Divadlo Na zábradlí. Poetický, meditativní text, s odkazy na středověké téma setkání člověka se Smrtí, obecné úvahy o tom, jak je těžké život nést, láká tím, že v něm je spousta textu pro tři ženské postavy. Domnívám se, že právě to bylo prvotní motivací pro mladičký soubor DS FLG z Mostu. Ale právě množství textu, který je spíše vyprávěním, v němž se toho příliš neděje, a atmosféru je nutno vytvářet spíše podtexty, je pastí, velmi obtížným úkolem i pro mnohem zkušenější (a starší) herecký tým. Je tedy celkem logické, že se protagonistky dostaly jen na první level příběhu. Vypráví příběh žen na cestě, jedné starší, zkušenější, a proto zahořklé, druhé, mladičké, a tedy optimističtější. Netušíme, kdy a jak se ty dvě ženy na okraji společnosti setkaly, ale víme, proč spolu putují. Nemají domov, nemají rodinu, mají jen sebe navzájem a dar vyprávět příběhy. Ale romantika vyprávěných příběhů se krutě liší od skutečného života, v němž to tak dobře nekončívá. A ono starodávné „memento mori“ je neustále přítomno. Navzdory jisté prvoplánovosti provedení se v představení objeví zajímavé výtvarné i interpretační momenty (jako objevení se záhadné postavy ve tmě na horizontu, která jako by se teprve postupně materializovala v konkrétní postavu babice – Smrti).