Texty: SOPROVÁ, Jana: Od baroka k postmoderně (CP Loutkářská Chrudim 2012) - Pták Ohnivák, liška Ryška a my. AS 4/2012, s. 26-32.

Céčko Svitavy
Pták Ohnivák, liška Ryška a my
Rodinné představení v dvojím slova smyslu – jak směrem k divákům, tak především složením souboru, v němž se loutkáři Karlu Šefrnovi povedlo dát dohromady několikagenerační rodinný tým. Představení bylo sympatické hravou atmosférou, připomínající soundem a vzájemnými vztahy až jakési kamarády táborových ohňů. Na druhou stranu ne všechny motivace a fórky byly úplně srozumitelné (ať už svým obsahem, tak i slyšitelností). Doslova cimrmanovský humor pronikl do obou rovin příběhu, jehož červenou nití bylo téma stárnutí (a jisté nostalgie s tím spojené) a vztahu starého krále a jeho synů. Nápad s prkénkovými plošnými loutkami a využitím sekyr jako loutek (Liška Ryška) měl své zajímavé aspekty (např. při likvidaci nejmladšího syna a jeho opětovném slepení), z větší dálky však bylo poměrně těžké jednotlivé loutky rozeznat. Lze ovšem říci, že téma rodinné soudržnosti a až archetypálních existenciálních otázek zaznělo pro většinu diváků (včetně poroty) natolik silně a působivě, že si inscenace vysloužila nejen jednu z cen, ale i doporučení na JH.