Texty: SOPROVÁ, Jana: Od baroka k postmoderně (CP Loutkářská Chrudim 2012) - Krev a jiné lásky Míny. AS 4/2012, s. 26-32.

Na Holou Hořovice
Krev a jiné lásky Míny
Horor nebo rakvičkárna, to byl jeden ze sporů, které se tu vedly na diskusích. V celkovém kontextu to ale bylo v podstatě jedno. Klasický příběh románu Brama Stokera byl převeden do sympaticky úsporného, přesto účelného scénáře s minimem slov či jejich nahrazením citoslovci či zvuky (např. v situaci, kdy se Drákula nemá k uzavření kontraktu, makléř utrousí: „Byznys – podpis – Mína – domů.“) a doslova si vyhrál se slovními hříčkami (např. ve spojení s krví – krve by se nedořezal, holka krev a mlíko apod.). Příběh je jednoduchý, ale velmi vtipně vyšperkovaný scénickými detaily a gagy důsledně dovedenými do pointy. Aktualizačním momentem je poukázka na to, že každý je tak trochu upírem (vdavekchtivá Mína, byznysmen John, krvežíznivý hrabě). Odkaz k filmové inspiraci (Rodina Addamsova) potěší v závěrečné pointě, kdy se nám naskytne pohled na rodinnou idylku: Malí upírci, ten nejmenší v kočárku ve tvaru rakvičky, máma upír, táta upír a kolem kočárku se motá rodinný mazlíček – vlkodlak Wolf. Groteskní nadsázka, milé loutkářské fórky, funkční jednoduchá scéna (autorem je Ludvík „Říha“ Řeřicha) dává dohromady kompaktní tvar inscenace, která získala Cenu za výpravu.