Texty: SOPROVÁ, Jana: Od baroka k postmoderně (CP Loutkářská Chrudim 2012) - Malá mořská víla. AS 4/2012, s. 26-32.

Spolek loutkářů Vozichet Jablonec nad Nisou
Malá mořská víla
Oblíbenému tématu Rusalky se na scéně příliš nedaří, nicméně se o ně stále někdo pokouší. Pod dramatizací pohádky je podepsána Jiřina Polanská a jejímu textu se nedá nic zásadního vytknout; autorka se drží předlohy. Akcentuje motiv, že víla proměněná v člověka nemluví. Ve scénografii je zdařile využito textilií (modrá, lehká textilie natažená mezi paravánky splňuje představu zvlněné mořské hladiny a dokáže se proměnit v kostým vládce mořské říše nebo čarodějnice, která povstane z mořského dna). Diskutabilnější je použití molitanu pro poněkud nevzhledné plošné loutky, hlavně víly (využívá se vlastností – ohebnosti –
materiálu, ale loutky nevypadají hezky). Střídavé úspěchy měl soubor i v práci se zvukem – hudební složka, kterou v celé inscenaci obstarával herecký zpěv a capella, byl výrazný v sólovém partu Kateřiny Císařové, ale sborové vstupy měly kolísavou úroveň.