Texty: SOPROVÁ, Jana: Od baroka k postmoderně (CP Loutkářská Chrudim 2012) - Nezměrný cit pana P.. AS 4/2012, s. 26-32.

Flajšplyš Praha a okolí
Nezměrný cit pana P.
Proměnlivý soubor si s divadlem především postmoderně pohrává, doslova zkouší, „co to dá“. Sami vzniklý tvar nazvali „Teatrální úderka balancující na hraně sofistikované postmoderny a drzého svévolného punku“. Z hlediska diváka jej lze brát i jako pokus o intelektuální kabaret či absurdní hru o vyprázdněnosti mezilidských vztahů. Protagonista Pan P. se postupně setkává se třemi dívkami, kolem nichž se motá roztomilé, ale tak trochu ďábelské kotě. Pan P. jej nejprve pomůže zachránit z pračky dlouhonohé barbínovité baletce, s copatou Evženií totéž kotě zachrání před pádem ze střechy, ale ani s jednou mu románek nevyjde. O poslední, Lindu, šedou myšku a pečovatelku, zase příliš nestojí on. O přízeň dívek musí soupeřit se svaloušem Kenem či režisérem Oplzlým. Jak už to v podobných kouscích bývá, nejde ani tak o děj samotný, jednotlivé epizody jsou spíše záminkou pro vyzkoušení dispozic nejrůznějších panenek, zvláštním způsobem deformovaných, s naddimenzovanými končetinami a provokující nahotou (je zajímavé, jak lascivně mohou nahé panenky působit). Ty jsou kombinovány s dalšími artefakty (jedná se tu tedy spíše o hru s předmětem nežli s loutkami), živou hereckou akcí a komentářem. Dovedná, i když ne pro všechny srozumitelná postmoderní mozaika vysloužila souboru Cenu za hledání vlastního divadelního výrazu v inscenaci Nezměrný cit pana P.