Texty: ŠPALE, Milan: Odešel Ota Smrček. AS 3/2012, s. 64.

Odešel Ota Smrček

Řady Amatérských divadelníků v dubnu bohužel opustil ve věku nedožitých 65 let uznávaný odborník a zapálený kumštýř PhDr. Otto Smrček, CSc. Byl známým ochotnickým umělcem a činovníkem nejen v Praze, ale působil v této oblasti i na celostátní úrovni. Mezi mnoha lidmi, kteří ho znali, si však jen málokdo uvědomoval jeho obrovský záběr jak profesní, tak umělecký.
Narodil se v roce 1947 v Praze, vystudoval strojní průmyslovku, dále obory český jazyk a literatura a dějiny na Filozofické fakultě UK, absolvoval několik dlouhodobých režijních kurzů. Pracoval mimo jiné jako vědecký pracovník, redaktor a ředitel muzea.
K hraní divadla si přičichl – stejně jako většina z nás – na základní škole, první kontakt s amatérským divadlem navázal pak v Chotěboři, kde ho místní soubor s dlouholetou tradicí přizval napřed jako muzikanta do jedné z inscenací. V souboru Schod pak působil jako dramaturg, hrál i např. pana Franze ve výborné inscenaci Lucerny, která jen shodou nepříznivých okolností nebyla na Hronově. Začal se zde věnovat i dramatické tvorbě.
Napsal řadu divadelních her a překládal zejména ruské autory, složil písně k několika inscenacím.
V polovině 80. let se přestěhoval zpět do Prahy a zde založil soubor Refektář, nejdříve v Historickém ústavu AV ČR, který v té době sídlil v klášterním komplexu v Emauzích (odtud název souboru), později se působištěm souboru stal Sokol Jinonice v Praze 5. Soubor, jemuž byl Ota vedoucím a režisérem, se stal základní školou herecké práce pro mnoho nadšenců, kteří si chtěli vyzkoušet první krůčky po jevišti. A Ota je s trpělivostí sobě vlastní provázel základními kroky.
Na počátku 90. let založil Ota Smrček spolu s několika dalšími divadelníky Amatérskou divadelní asociaci, která dodnes sdružuje řadu souborů. Díky ADA byla v Praze zachována krajská pražská přehlídka amatérského divadla. Ota pracoval jako ředitel a lektor její Dramatické školy. Byl členem odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo.
Dlouholeté zkušenosti Otu přivedly i k hodnotitelské činnosti, působil jako lektor řady přehlídek, z nichž některé sám zakládal nebo se na jejich vzniku podílel – např. POPAD, Chudé divadlo, Jinonická sonáta, Kaškova Zbraslav. Významnou měrou se podílel na obnovení přehlídky sokolských divadelních souborů.
V souboru Refektář Sokola Jinonice jsem také dvakrát hostoval a na svou kůži jsem se přesvědčil, že byl režisérem velmi pečlivým a náročným, vždy perfektně připraveným, se zcela jasnou uměleckou vizí.
Téměř od založení přehlídky Karlínské jeviště působil v řadách jejího lektorského sboru a sbíral tam uznání ze strany zúčastněných souborů nejen pro vysokou erudovanost svých hodnotitelských výroků, ale také pro milý a laskavý přístup, který vždy odrážel hluboké pochopení podmínek, v nichž amatérské ansámbly pracují.
Bude nám moc chybět.

Milan Špale