Texty: ZEMANČÍKOVÁ, Alena: Hodnocení přehlídky NA HRANĚ – Plasy 2012. AS 3/2012, s. 47.

Hodnocení přehlídky NA HRANĚ – Plasy 2012

Přehlídka představila výsledky práce dramatické výchovy, středoškolských souborů, vysokoškolského seskupení, dílko zcela nezávislé dvojice, divadelně-hudební mezinárodní projekt i inscenaci činoherního textu klasickými prostředky.

Tento ročník přehlídky přinesl řadu nových textů, vyslovujících se k současné situaci „města i světa“, uznávaného Viliama Klimáčka inscenovaly dokonce dva soubory, další dva (Příbram a Aš) objevily texty s generačním tématem. Zajímavým příspěvkem byly dvě poněkud anachronické, byť aktualizované inscenace souboru z Hop-Hop ZUŠ z Ostrova u Karlových Varů, kde se výborná herecká vybavenost a souhra souboru stala až samoúčelem a se sdělením se nejen minula, ale dokonce šla i proti němu. Objevily se sympatické, ale nedozkoušené nebo bezradné inscenace s nadějí na pokračování v tvorbě. Některé inscenace působily jako skici.
Nejvýše oceněny byly inscenace zřetelně reflektující nejen realitu zobrazovaného příběhu, ale i regionu a situace, v níž soubor pracuje (Karlovy Vary, Aš). Letošní ročník postrádal výraznější experiment, ale i v prostředcích vyrovnaný, dotažený tvar s jasným záměrem a velkou ambicí.
Díky nově otevřené kavárně na cestě mezi klášterem a kinem se letos podařilo mít příjemný prostor pro diskuse o inscenacích, které – asi také díky tomu – byly hojně navštívené a živé.
Je třeba ale také připomenout, že podmínky, v nichž se přehlídka koná, nejsou úplně vyhovující, sál kina ani prostor kláštera nejsou divadelními sály a nemohou vyhovět potřebám inscenací. Všichni – soubory i lektoři – se s tím snažili vyrovnat, výborně pracoval technický servis, díky němuž se dařilo dodržet harmonogram. To vše je však výsledkem zejména dobré vůle a pevného zdraví účastníků, objektivně je nápadné, že přehlídka by potřebovala víc financí a lepší zázemí.
Charakter přehlídky Na hraně je silně určen potřebou být spolu, soubory neodjíždějí, vzájemně se sledují a přátelsky konfrontují. Vzniká tak jakási amatérská soudržná kulturní alternativa, z níž ovšem vychází řada osobností do „velkého“ kulturního světa profesionálního divadla, médií, literatury i školství (včetně univerzitního). Podfinancovanost až chudoba tohoto tvůrčího prostředí je to, co bylo na letošní přehlídce nejvíc „na hraně“.

Alena Zemančíková