Texty: RICHTER, Luděk: Dospělí (pro radost) dětem 2012 - Pohádka o Héraklovi. AS 3/2012, s. 45-47.

Olomoucká Tramtárie si pro svou poslední amatérskou inscenaci před vstupem na plně profesionální dráhu vybrala zajímavý námět (také dostala za hledačskou dramaturgii cenu): mýty, z nichž vytvořila Pohádku o Héraklovi. Tady je prvý problém. Pohádka je fikce, o níž vypravěč i posluchač ví, že jde o smyšlenku, jíž lze i obměňovat. Mýtus je vyprávění, které oba považují za pravdivou informaci, tvořící součást historické paměti a společenského mravního vědomí, kde fakta jsou neměnitelná – už proto, že jsou obecně známá. Tramtárie na jedné straně zachází s těmito fakty velmi volně, na druhé jako by s jejich známostí počítala – jen připomíná zlomky četných Héraklových hrdinských činů, aniž by nás seznámila s jejich věcnou podstatou, natož pak s jejich významem: u jakéhosi Augiáše to páchne, a tak to Héraklés spláchne, k jakémusi Prométheovi létá jakýsi pták, dokud ho Héraklés při nešikovném pohybu omylem nerozplácne, jakýsi Kyklop (zde Kykyklop) je trochu obtěžuje, tak mu vezmou brýli… Jenomže děti (a kdoví, kolik dospělých?), najmě ty předškolní, nemají tuchy o četných stádech a rozsáhlých chlévech Augiášových, ani o tom, proč je měl Héraklés čistit, netuší nic o daru ohně a následném přikování Prométhea k horám Kavkazu, jakož i o orlovi, který mu trhá z těla znovu a znovu dorůstající játra, nevědí, proč mrtví dávají Hádovi mince, ani kdo je Héra a proč se jeví jako nesnesitelná hádavá megera… A obávám se, že z inscenace se toho děti moc o Héraklovi (a Řecku) nedozví, co se dozví, nepochopí, a co pochopí, je spíš zavede. Tramtárie už má léty vypracovanou vlastní poetiku i techniku pantomimické hry s občasným užitím útržků vět, až do nadsázky stylizovaných kostýmů, masek, scény i doplňkových loutek, výrazných zkratek, které uvolňují prostor pro humorné detaily. A umí tyto prostředky používat s nápaditostí a vtipem. Jenže na převyprávění látky takto rozsáhlé a náročné tyhle prostředky nestačí. Zkratek je tu trochu moc, stejně jako prudkých odboček. Největším problémem je pak pro mě rámec dění a jeho vyznění. Všecky „hrdinské“ skutky uskuteční Héraklés (za doprovodu antického Čecha Puma) jen tak mimochodem cestou na Olymp za milovanou Afroditou. Nedá na Pumovo varování: „Láska – tak to budou problémy!“ Dobře mu tak: ukáže se totiž, milé děti, že Afrodita chce za lásku peníze, a tak ji zamilovaný Héraklés prohlásí za „fuj“ a ona je potrestána tím, že šípy lásky k ní (kdopak je vysílá?) zasáhnou několik dalších bohů. Ale v zemi, kde i Pegas je létající pokladnička, která vás bez peněz nesveze, se nemůžete divit.