Texty: RICHTER, Luděk: Dospělí (pro radost) dětem 2012 - Rozum a Štěstí. AS 3/2012, s. 45-47.

Miletínský soubor Erben zahrál známou pohádku svého slavného rodáka Rozum a Štěstí v dramatizaci P. Lněničky. Vše začne mnohomluvným představením se obou alegorických titulních postav (které, ač ženy, o sobě z neznámých důvodů mluví v mužském rodě), pokračuje čistě verbálním sporem o to, kdo má ustoupit, a nakonec sázkou, kdo je důležitější. Pak vstoupí Rozum do Janka, což se projeví připnutím pentličky na paži. Čímže to Janek rozum projevuje? Oznámením, že mu práce na poli nevoní a ve světě se dá vydělat víc. Takže rozum rovná se umění přijít k penězům. Inscenace spočívá především ve slovech, jež většina herců s drobnou gestickou ilustrací deklamuje. Herecky vyčnívají dva starší herci, kteří strhávají pozornost na dvě vedlejší postavy krále a rádce, zatímco Janek a princezna ustupují do pozadí. Ani významy jednotlivých postav a motivů nejsou úplně pochopitelné. Je král zcela dementní a ochotný přijmout cokoli mu rádce nakuká? Ten tu vyhlašuje rozsudky a král není potřeba ani na to, aby je odkýval? Proč ho tedy rádce neodstraní hned, když o tom dokonce otevřeně mluví před princeznou? A proč se to princezna králi ani nepokusí – třebas pantomimicky, nebo alespoň ve výrazu – sdělit? Ostatně proč už pět let nemluví? Prý poté, co ji rádce požádal o ruku. Oněměla tedy následkem šoku a krále varovat nemůže? Nebo jen trucuje? Podobných nejasností či nelogičností je tu řada: král netuší o existenci mladého zahradníka Janka, který v trůnním sále dennodenně ošetřuje květiny tak dlouho, že se už stačil vyučit, a Janek zase za celou tu dobu nezjistil, že je tu nějaká princezna, rádce, místo aby falešné úpisy zničil, strká je pod nohu trůnu s tím, že jde o podložku (proč je už dávno nepoužil?)… Maličkosti. Ale důležité. Protože ani pohádka není nesmysl, v němž je možné cokoli a na ničem nezáleží.