Texty: RICHTER, Luděk: Dospělí (pro radost) dětem 2012 – Čarovné střevíčky. AS 3/2012, s. 45–47.

Vedoucí a režisér M. Smetana upravil pro svůj studentský soubor Múzika ze Sezimova Ústí Andersenovu pohádku pod názvem Čarovné střevíčky. Téma znevolnění, ba zotročení bezbranné dívky je až nepříjemně současné. Úprava, a tím i inscenace, však trpí klasickou nemocí divadla pro děti: hodně se mluví, málo se jedná. Což je dvojnásobná potíž, mají-li nepříliš vybavení herci hrát ona slova víceméně psychorealisticky. Výsledkem je nevěrohodné, poněkud mrtvolné divadlo deklamace. Problémem je také řada nejasností a nelogičností, z nichž ta hlavní se týká kouzelných tančících střevíčků a knoflíku, jímž jsou ovládány: způsobuje zapnutí knoflíku jen tanec, nebo i nemožnost střevíčky zout? A i kdyby způsoboval i to druhé, znamená to, že v nich nelze odejít – ač kejklíř říká opak? Nejsympatičtější na celé inscenaci je, že mladí lidé ve věku, kdy k dětem žádný zvláštní vztah nemívají, pro ně vytrvale vytvářejí a hrají divadlo.