Texty: RICHTER, Luděk: Dospělí (pro radost) dětem 2012 - Šípková Růženka; Tři přadleny. AS 3/2012, s. 45-47.

Čelákovický J. K. Tyl není na zdejší přehlídce žádným nováčkem. I ve své dvojinscenaci prokázal smysl pro humorný nadhled, výrazně stylizované a přitom autentické herectví, zkratku a temporytmické vedení děje, jemuž pomáhá i užití hudby. To vše platí zejména pro adaptaci Feldekova převyprávění Šípkové Růženky, pro následující Tři přadleny jen zčásti. Jde totiž o strukturovanější text s řadou jednotlivých motivů a motivací, které je třeba vysvětlit – a tak tu (při všech kvalitách inscenátorů) inscenace poněkud těžkne, struktura je méně sevřená, epicky rozkošatělejší a temporytmický půdorys není tak zřetelný. Humor – i nadále inteligentní – nevychází tolik ze samotných situací, ale je dodáván zvnějšku. Nejde už tak o hru s příběhem, ale o jeho převyprávění. A i tak zůstávají některé motivy nesdělené – např. jakou hodnotu má slib pozvání sudiček (?) na svatbu, když v tom okamžiku nemají předením způsobený velký palec, ret a nohu, proč dívčina matka zalže, že dívka chce pořád jen příst nebo proč královna na Lidušce ono předení tak vyžaduje… Za zamyšlení by stálo prohození pořadí obou pohádek a vyřešení naznačených problémů. Ale i tak jde o velmi zdařilou inscenaci, jakých se v divadle pro děti mnoho nevidí. Porota udělila souboru cenu za inspirativní inscenaci a navrhla ji na celostátní přehlídku Popelka Rakovník.