Texty: Bílá Třemešná, Vyprávění Jany Holejšovské roz. Šimonové o divadle v Bílé Třemešné na besedě 9.11.2012

Vyprávění Jany Holejšovské roz. Šimonové o divadle v Bílé Třemešné na besedě 9.11.2012

Moje maminka byla velice činorodá, divadlo jí učarovalo, milovala je. Pro tuto činnost dovedla nadchnout i svou rodinu. Byla herečka, podle potřeby i režisérka. Hráli jsme všichni, má sestra, dokonce 3x i můj otec ač nerad. Otec ale hlavně pomáhal při technických pracích, měl na starosti oponu, osvětlení, kulisy, scénu – později ve spolupráci s p. Jiřím Nechvílem. Nebylo snadné vybavit jednotlivé scény, chyběl nábytek. Sahali jsme do vlastních zdrojů, stěhovali nábytek z domu. Pomáhali i mecenáši, např. p. Zpěváčková, babička p. ing. Mlejnka, paní Primová zapůjčovala některé kostýmy, doplňky.
Hrálo se v hostinci „U Kaiserů“ zprvu jako „Divadelní klub újezdní osvětové besedy“. Měli jsme svého maskéra, kterým byl Jan Hušner ze Dvora Králové n.L., který se stal i hercem, později i fotografoval. Hrál rád charakterní role, rovněž tak i Jiří Šolc, Jaroslav Rejl, později i Sláva Petřík i Jiří Nechvíl. Přibývali další herci – p. Vl. Studený, Věra Haková, Vilém Volf, který zastával i funkci osvětlovače.
Kouzelný byl i p. Janeček, který hrával dědečky. Hrály ale i celé rodiny – Šolcova, Petříkova, Žižkova ( pan Ludva v dospělém, syn Mirko v dětském ). Mezi herečkami to byla hlavně Jindra Šolcová, paní Primová, Blechová a další. Další herci p. Zdeněk Fejk, Pravoslav Švajda, MUDr. Hrachový.

Sama jsem prvně viděla hrát svou maminku v Tylově „Švandovi dudákovi“, seděla jsem tenkrát v první řadě.
V r. 1950 se hrály Shakespearovy“ Windsorské paničky.
V r. 1951 to byla hra Odvety. Tato hra se hrála na domácí půdě, ale i v hostinci „U Flégrů! V Dubenci. Tento rok následovala i další hra, a to Jiráskova Vojnarka. Tuto roli hrála maminka a já jejího pětiletého syna.
V r. 1952 to byla hra H. Fasta 30 stříbrných. Tady si maminka zahrála dokonce černošku a malou holku.
1953 se hrála Arbuzova hra Setkání s mládím.
1954 Ostrovského Pozdní láska, kterou vystřídal „Pan Johannes“ , kde se objevuje jako nový herec p. Jiří Nechvíl.
1955 to byla Jiráskova Lucerna, která se hrála venku, v parku „U Zpěváčků“ v režii Jindry Šolcové. Maminka tady hrála kněžnu střídavě s Jindrou Šolcovou.
Další hrou byla hra Oty Šafránka „Kudy kam“. Byla to veselohra o 2 manželských párech a emancipaci – tady jsem si zahrála pionýrku.
1956 to byla Tylova Paličova dcera – drama, kterou v r. 1957 vystřídalo další drama Gabriely Preissové Její pastorkyňa .
To bylo vystřídáno veselohrou Xavera Svobody „Poslední muž“, kterého hrál Jiří Šolc.
Veselohra byla vystřídána Schillerovou romantikou „Úklady a láska“. Tady si hlavní roli zahrála má sestra Stanislava a Vladimír Šimek.
V r. 1961 nastoupilo drama, a to Euripidova „Medea“. Hlavní roli hrála moje maminka a p. Sl.Petřík, objevuje se i nový herec p.Hejduk.
Hru „Příliš štědrý večer“ v r. 1967 vystřídala hudební komedie „Nebe za pár tisíc“ Trinnerové a Stanislava. Tady jsem si zahrála servírku. Hudbu řídil Jaroslav Žižka, se zpěvy I.Tomanové, J. Šrámkové, M.Junové, D.Paulíčkové, Žižkové – pánů Šolce, Švajdy, Šmída, Šimka.
Velkému obsazení se těšila Drdova komedie „Dalskabáty hříšná ves“.
1965 opět komedie, a to se zpěvy Bohuslava Nádvorníka „Partie pro Jakuba“. Hudbu opět řídil p.Žižka.
Pravděpodobně poslední hrou bylo „100 dukátů za Juana“.

Dětské divadlo :

Dětské divadlo se hrálo pod vedením naší maminky od r. 1957 do r. 1971 v počtu 15 her, vesměs pohádek.
Rekvizity se opět pořizovaly z vlastních zdrojů, nebo se vyráběly přímo ve škole s dětmi. Tak např. hra „Brána slunce“ a „ 3 bílé šípy“ byly hry náročné na scénu. Doma se vyrábělo indiánské týpý a další výtvarné rekvizity pro scénu, natáčeli jsme zvukové efekty – vytí vlků, vyráběli jsme indiánské masky, měsíc a hvězdy, děti ve škole např. pavučiny pro „pavoučí“ paseku, což bylo hodnoceno divadelní porotou.
V dětských hrách jsem si zahrála 3x, z toho 2x královnu :
1. Královnu ve hře „Sněhová královna“, která byla vlastně první hrou v r. 1957.
2. Ještě v témže roce to byla pohádka „ O princezně se zlatou hvězdou na čele“, kde roli princezny hrála Lída Kolářová, která pro svůj talent hrála ještě vícekrát.

Později, jak jsem dorůstala a musela se věnovat studiu, tak jsem pomáhala mamince jinak, a to s líčením dětí, nácvikem baletu, tvořila jsem účesy atd.

Další hlavní role byly v dalších hrách obsazeny např. Jar. Rejlovou, Mirkou Bergerovou, Hanou Bělovskou, Irenou Šolcovou aj. Dobrou herečkou byla i Věra Menclová a Naďa Kracíková.

V r. 1958 následovala hra „O třech sestrách“, O slunečníku, větrníku a měsíčníku“, „Pohádka o Honzovi a princezně Zlatovlásce“ od Jiřího Beneše. Autora hry maminka pozvala přímo na vystoupení, byl rád a hru vysoce hodnotil.
1959 to byla Gajdarova hra „Timur a jeho parta“.
1960 hra Horynové „ Zkoušky čerta Belínka“, následoval Kožíkův „Český Honza“.

1961 Markové „ Zlatá nit“, kde hlavní roli hrála Jaroslava Rejlová
1963 Němcové „Jak Jaromil ke štěstí přišel“
1968 „3 bílé šípy“ Jana Makaria
1969 Kvapilova „Princezna Pampeliška“ – výtěžek ze hry byl věnován na SOS vesničky (1166,--Kč )
V témže roce se hrála „Popelka“ a brzy nato Makariova „Brána slunce“
Poslední hra K.M.Wallo „Pyšná princezna“ se hrála v r. 1971.
S některými hrami se i hostovalo, např. v Jaroměři.