Texty: Synkov-Slemeno, Už 13 let své příznivce baví ochotnický divadelní soubor Májovka. Novinky Amatérské scény, září 2012

Autor. Dana Ehlová

Nedaleko Rychnova nad Kněžnou leží obec s poněkud netradičním názvem Synkov-Slemeno, v níž před třinácti lety vznikl ochotnický divadelní soubor, který dostal do vínku také poněkud netradiční název MÁJOVKA. Název je odvozen od měsíce lásky a hlavně tradice, která se také k tomuto období váže – stavění a kácení májky.


Typické pro MÁJOVKU je to, že v každém roce své existence připravila jednu premiéru své hry. O tom i o nápadu, jak se soubor narodil, ale už dávám slovo jedné z vůdčích osobností Renatě Málkové. „Impulsem pro založení Májovky byla účast dvou mých kamarádek Hanky Plašilové a Zdeny Dostálové na slavnosti kácení máje v nedaleké Olešnici. Právě tehdy a tam vznikl nápad dát u nás v obci dohromady divadelní soubor. Obecním rozhlasem jsme nechali vyhlásit výzvu, aby na určené místo přišli ti, kdo mají zájem o divadlo a kdo se chtějí bavit s námi.
Soubor vznikl před 13 lety a jeho název byl snad dán předem. Májovka se jmenuje proto, že jsme od začátku věděli, že výsledkem naší práce, tedy divadelní hrou, budeme bavit lidi právě v máji u příležitosti kácení májky u nás v Synkově-Slemeni.
Témata i scénáře jsme vymýšleli sami a velkou inspirací nám přitom byla všem známá trilogie Slunce, seno… Zdeňka Trošky. Do dějů našich her jsme vždy zahrnovali události z naší vesnice, v nichž se možná spousta lidí poznala. Všechno – od scénářů, kostýmů, hudby a dalších nezbytných věcí – jsme si vždy zařizovali sami. V posledních několika letech nám velmi pomohl finanční příspěvek od obce.
Třináct let souboru, to je třináct premiér našich představení pod májkou v Synkově, a že každé bylo úplně jiné, o tom už leccos napovídají samotné názvy jako např. Život na vsi, Když láska louky, pole a velkou louži přenáší.“

Letošní rok je pro soubor přelomový hned z několika důvodů. Ke spolupráci přizvali přespolního – Jiřího Tůmu z Týniště nad Orlicí, který pomohl se scénářem, ujal se režie a přesvědčil členy souboru, že právě třinácté představení – ZE STARÝCH POVĚSTÍ ČESKÝCH ANEB KDO NESKÁČE NENÍ ČECH – si zaslouží, aby ho „vyvezli“ za hranice obce a potěšili s ním příznivce amatérského divadla v regionu.
A tak se stalo, že soubor přijal nabídku pořadatelů Rychnovského jarmarku a 31. srpna vystoupil v krásném prostředí na nádvoří Kolowratského zámku v Rychnově nad Kněžnou. Z těžkých černých mraků padaly ten den provazce vody, ale Májovka hrála a dokázala, že třináct let ji zocelilo natolik, že překoná i to, čemu nelze poručit, tzn. vítr i déšť.
Jiřího Tůmu, režiséra hry a praotce Čecha v jedné osobě, jemuž členové Májovky říkají „taťka“, jsem krátce po skončení představení požádala o rozhovor. Byl úplně promoklý, ale plný dojmů a odpovědi z něj doslova tryskaly.

Jak dlouho hrajete divadlo a jak jste se dostal k Májovce?

Divadlo hraji zhruba 20 let, předtím jsem spíš muzicíroval při divadle. S divadlem jsem spojený především díky tomu, že jsem hrával v kapelách, které doprovázely různá muzikálová představení, v nichž účinkovala moje sestra. Takže s divadlem jsem ve spojení od dob, kdy jsem chodil ještě do základní školy. Co se týká Májovky, tak vlastně asi před 5 lety jsme s ochotnickým souborem v Týništi nad Orlicí dělali krásnou hru Pavouček pod vedením Oldřicha Trumhy, a protože jsem o děvčatech z Májovky už věděl, jsou to kamarádky, přivedl jsem je k nám. Byl jsem přesvědčen, že se do naší hry hodí, a to se potvrdilo. Díky této spolupráci mne zase naopak oslovily ony, abych jim pomohl s Májovkou.
Argumentovaly tím, že po třinácti letech potřebují Májovku oživit, protože jejich invence týkající se scénářů byla tak trochu vyčerpaná. Slíbil jsem tedy spolupráci a v zápětí jsme se domluvili na tématu letošní hry, tedy Ze starých pověstí českých aneb Kdo neskáče není Čech. Pak už to šlo ráz na ráz. Já si vzal za své, že Májovku trochu pozvednu, a myslím, že se to docela podařilo.

Jakým způsobem jste vybírali téma?

Je to téma, pro něž jsem našel inspiraci v některých hrách Fr. R. Čecha. Texty jsem upravil, doplnil, aby měly spád a byly pro Májovku hratelné.

V letošní hře vystupuje dvacet postav. Jak se vám podařilo soubor doplnit?

Vždycky je kde brát, protože Májovka má svoji historii, takže mnoho lidí v Májovce hrálo. V této fázi sehrály důležitou roli ty, které vše po celou dobu táhnou, tedy Hanka Plašilová a Renata Málková. Právě ony řekly, na kterou roli by se kdo z jejich souboru hodil. Některé další herce jsem přivedl já sám, protože se s nimi znám. Bylo to opravdu různé a čerpali jsme přitom hlavně z okruhu svých známých. Ještě před týdnem jsme neměli Lecha, protože dnes nemohl ten, kdo ho hrál při premiéře, a tak musel naskočit náhradník. Je samozřejmé, když je ve hře dvacet rolí, tak se musí počítat s tím, že se to občas někomu nehodí. Dokážeme si s tím ale poradit.

Co předcházelo premiéře?

Scénář byl připraven na konci února a zkoušet jsme začali v polovině března. Většinou se zkoušelo v Synkově ve škole, s tanečky nám pomohla Jiřina Bednářová, která má profesionální studio v Týništi nad Orlicí. Občas s ní spolupracuji, když konferuji její vystoupení a ona teď na oplátku pomohla nám. Kdyby dnes mohla, tančila by tu s námi. Tance v její choreografii celé naše představení určitě okořenily.

Představení jste zatím hráli pouze venku pod širým nebem, počítáte s uvedením v některém z divadelních sá­lů?

Jednoznačně preferuji, a to za každého počasí, což potvrdil i dnešek, aby se hrálo venku. Součástí hry je příjezd celé družiny s károu, což se opravdu nedá hrát někde uvnitř.

Dnes jste se představili podruhé, vím, že potřetí hrajete v Týništi nad Orlicí. Jaké jsou další plány?

Počítáme ještě s uvedením v Rychnově nad Kněžnou a to v pátek 5. října na rychnovském náměstí. Další plán zatím není.

Co plánujete na příští rok?

Příští rok svým způsobem charakterizuje jediná kulisa, kterou jsme dnes díky silnému dešti nemohli použít. Je to role papíru s nápisem POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ???, kterou ukazujeme při děkovačce.
Příští rok je zatím opravdu pouze v otázkách. Není samozřejmě jednoduché dát dohromady dvacet lidí. Nikdo z nich není profesionál, každý má své civilní zaměstnání, někteří pracují na směny, což komplikuje případné plány. Takže uvidíme, na čem se přes zimu domluvíme a co opravdu na jaře bude, k jakému výkonu se vzepneme. Myslím si, že kostýmy jsou pěkné, dobře vypadají a nebylo by špatné napsat další pokračování. Námětů z praotce Čecha je hodně, lze zakomponovat i mnohé věci aktuální v dnešní době. Do případného pokračování bychom chtěli zahrnout reakce na aktuální dění ve společnosti. Jsme přesvědčeni, že toto téma by mohlo diváky bavit.

Řekněte tři pojmy, které Májovku nejvíce charakterizují.

Dle mého názoru je velkou devízou to, že soubor je složen z mladých lidí. Další podstatnou věcí je to, že nikdy nechceme hrát za peníze a chceme, i v budoucnu, zachovat status absolutního amatérismu. Neméně důležitým faktem je to, že chceme vždycky hrát jen venku. Takových souborů u nás určitě mnoho není. Spousta velkých měst nemá o ochotnický soubor ani o podobné aktivity zájem. Je opravdu úctyhodné, že v tak malé obci, jakou Synkov-Slemeno je, drží tato úžasná parta pohromadě už 13 let. Členové souboru jsou buď přímo z domovské obce, nebo to jsou lidé, žijící v malých vesničkách v okolí – vše skutečně funguje a nás divadlo moc baví. To vše dohromady je opravdu něco nádherného a mě osobně to velmi nabíjí.