Texty: EXNAROVÁ, Alena: Svitavy, Dětská scéna 2012 - Co den dal - Dvě vesnice. Deník Dětské scény, č. 6., str. 128, 14.6.2012.

Divadlo Na schodech, ZŠ Edvarda Valenty Prostějov, připravilo pod vedením Hany Lužné inscenaci Dvě vesnice, jejímž základem se stal krátký text Ivana Wernische. Ocenili jsme výběr, protože právě Wernisch může být starším dětem blízký svou absurditou. Sympatické bylo nasazení dětí, které hrály s chutí, ale jinak měla inscenace řadu problémů. Jedním z nich byl „dvorečkový“ úvod, kdy jsou děti zřejmě ve škole o nějaké pauze a baví se o tom, co si zahrají a někdo posléze navrhne tento příběh. Ale v rozporu s tím je skutečnost, že část dětí už má červená trička a druhá část modrá a je jasné, že je to kvůli rozdělení do vesnic, v nichž si pak přidělí, jakou postavu budou představovat. A také zaznívá předem připravená reprodukovaná hudba, na kterou stylizovaným způsobem pochodují. Takže žádná momentální improvizace! Pro vyprávění příběhu „dvoreček“ vůbec nepotřebujeme. V příběhu samotném pracují se zástupnými rekvizitami – vesnice jsou postaveny ze židlí, které pak rozebírají a snaží se jimi charakterizovat předměty, které ve vesnici svých sousedů našly – někde se daří více, někde méně a jistě by celku prospělo, kdybychom dokázali poznat, o jaký předmět jde, aniž by ho musely pojmenovat. Nedaří se také udržet jednotnou stylizaci v projevu dětí, ale to lze vzhledem k jejich rozdílným zkušenostem pochopit. Wernischův text pojednává o míjení se sousedů ze dvou vesnic, sousedů, kteří se nikdy nesetkali. To je ale v inscenaci občas porušováno, například když na sebe děti z modré a červené vesnice dělají grimasy, když se představitelé dospělých hádají o prvenství vesnice nebo se srazí v hustém lese. Takže závěrem nezbývá než konstatovat, že téma básně o věčném míjení se v inscenaci poněkud ztratilo.
Od Hany Lužné jsme se dozvěděli, že děti hrají pokaždé v jiném složení, takže se dohadují, kdo kterou roli bude hrát, a střídají se. A že ve Svitavách to prvně hrály v sestavě, s níž to začala zkoušet.