Texty: RICHTER, Luděk: Svitavy, Dětská scéna 2012 - Recenze - Dvě vesnice. Deník Dětské scény, č. 6., str. 130 - 131, 14.6.2012

Divadlo Na schodech, ZŠ Edvarda Valenty Prostějov: Dvě vesnice
Lidé ze dvou vesnic oddělených lesem jsou zvědavi, jak si žijí v té druhé; při obcházení lesa se však minou, a když naleznou vesnici dle jejich zdání opuštěnou, vezmou si, co v ní našli, aby se poté, co doma zjistí, že tam nic nezůstalo, zařídili pomocí nově přinesených věcí a žili jako předtím – jen přesvědčeni, že za lesem nežije nikdo.
Dvorečkový úvod („co kdybychom si zahráli…“) je jen formálním a tudíž zbytečným klišé, které má vliv jen na dvě věci: odložením svršků na věšák uprostřed scény vznikne náznak obcházeného lesa a inscenátoři si tímto připraví prostor ke třem zcizujícím divadelnickým výpadkům, v nichž se vždy dva herci v rolích postav z protilehlých vesnic dostanou do drobného konfliktu; žel proti smyslu příběhu o míjejících se vesničanech.
Samy akce jsou vcelku vtipně vymyšleny a se švihem odehrány, i když předvádění předmětů nalezených v sousední vesnici působí spíše jako navršení souhrnu etud na téma co všechno by mohla zahrát židle.
Problémem je, že obsah těchto etud i charakteristika jednání postav v nich vyvolává otázku, jaké téma má jimi být sděleno. Má jít o lidskou chamtivost, jejímž výsledkem je, že jsme nakonec všichni chudší, nebo o to, že po velkém úsilí se nakonec stejně vždy octneme tam, kde jsme byli a jsme na tom tak, jak jsme na tom byli, jde o téma závisti, zvědavosti, nebo marnosti a směšnosti lidského pinožení, případně nemožnosti setkání se a poznání druhých, či snad o něco úplně jiného? A není-li sděleno téma, zůstává jen anekdotická etuda.