Texty: RICHTER, Luděk: Svitavy, Dětská scéna 2012 – Recenze – Malý Alenáš. Deník Dětské scény, č. 5, str. 110–111, 13. 6. 2012

Zatímbezejména, Gymnázium Františka Křižíka, Plzeň: Malý Alenáš
Malý Alenáš patří mezi velmi oblíbené inscenační předlohy souborů starších dětí a mládeže. Stálo by za sociologické zkoumání, nakolik je enormní obliba absurdních a nonsensových textů zejména u mladých odrazem zmatenosti a nesrozumitelnosti současného světa či naopak pokusem o únik z něj do svobody představivosti a fantazie, případně pramení z něčeho úplně jiného.
Buď jak buď u Vyskočilova textu je otázka, nakolik je vůbec divadelně přístupný a nakolik jde o text čistě literární. Malých Alenášů jsem viděl na divadle zhruba deset a nemohu říci, že by mě některý z nich přesvědčil o divadelní potenci této předlohy. Jeho hlavní kvalitou, s níž stojí a padá, je totiž hra se slovy, v nichž se představy proměňují snadno, rychle a plynule na základě využívání jejich druhých významů či jejich spojování do významů nových (jako třeba už v samotném titulu: malý, ale náš - Malý Alenáš). Divadlo je však založeno na konkrétnosti: „kohoutek“ v něm je buď kur, nebo vodovodní zařízení, a proměnit se z jednoho v druhé před očima diváků na základě použití druhého významu není tak nadné.
Krom toho, spočívá-li ono základní kouzlo ve hře slov a se slovy, co k nim lze přidat jevištně – v obraze a zvuku? Ilustrovat je nemá smysl a jak řečeno ani nejde. Zmnožovat je proměnami významů v obraze či zvuku znamená odvádět pozornost od souvislostí předlohy, které začínají být až nesrozumitelné. Tu a tam lze použít principu doslovného výkladu slov, jak to Plzeňští vtipně činí při líčení, kterak Malý Alenáš padl do oka mouše; ale to je princip atomizování jednotlivostí, který zbržďuje děj.
Inscenace je poměrně nepřehledná, co do stavby poněkud monotónní, v temporytmu mdlá a v působení zdlouhavá. Věřím, že při premiéře či brzy po ní, kdy byli herci ještě rozechvělí vzrušením z nejistoty, mohla inscenace působit autenticky a živě. Ale jak už to tak bývá, tam, kde chybí pevný základ, závisí její působivost jen a jen na momentální náladě, která jednou je a jindy ne, či na jiné nahodilosti, na níž je těžko spoléhat.