Texty: RICHTER, Luděk: Svitavy, Dětská scéna 2012 - Recenze - Prolhaný Henry. Deník Dětské scény, č. 4., str. 91, 12.6.2012.

Bertíci, ZUŠ Žerotín Olomouc: Prolhaný Henry
Brian Jacques se v posledních patnácti letech stal jedním z nejinscenovanějších autorů divadla hraného dětmi díky elektrizujícímu napětí mezi realisticky podávanými tématy ze života současných dětí a fantaskními, bezmála pohádkovými motivy, vstupujícími do děje.
Udělat z příběhu o notoricky prolhaném Henrym grotesku, v níž lže už počurávající se (a mrckující) batole, či pohádku, v níž se archanděl Gabriel (v záhadném stříbřitém cylindru kabaretiéra) o Henryho sází s Luciferem, bere tomuto jiskření veškerou energii.
Problém je v tom, že se nepodařilo sdělit ani důvody Henryho potřeby lhát, ani jeho pozdější proměny. Henry lže, jak řečeno, od batolecího věku a přinejmenším od věku školního mu už věří nejvýše nová spolužačka, která ho ještě nezná. Henrymu to nikterak nevadí, a tak je jeho rozhodnutí zaprodat duši peklu za to, že všichni budou jeho lžím věřit, stejně málo zdůvodněné, jako o chvíli pozdější prohlášení, že už lhát nechce. Už vůbec nepochopitelné je, když ho anděl (ex machina) s právně i morálně pochybnými argumenty (smlouva nebyla podepsána krví a téměř negramotný ??? Henry ji ani nečetl) vyrve peklu ze spárů, načež Henry klidně pokračuje ve lhaní i vůči andělovi samotnému. V tom okamžiku nerozumím, o čem se vlastně hraje: o banálním faktu, že lhát se nemá? – když to vlastně nevadí???
Luděk Richter