Texty: RICHTER, Luděk: Svitavy, Dětská scéna 2012 - Recenze - Hodně malá čarodějnice. Deník Dětské scény, č. 2., str. 50 - 51, 10.6.2012.

Taneční studio Light při ZUŠ Na Popelce, Praha 5: Hodně malá čarodějnice
Přínos Lenky Tretiagové je ve vytrvalém úsilí o syntetizaci tance a divadla. Či jinak řečeno o předání divadelního sdělení s rovnocenným využitím tance.
Pro ten má své děti výborně vybavené; působivost taneční složky je nesporná a je v ní přítomna řada silných míst, zobrazujících i velmi vyhrocené vztahy mezi postavami. Jenže míra konkrétnosti a potřeby přesných motivací je jiná u tance a jiná u divadelního herectví. A jakmile nám inscenace nabídne i hereckou (či chcete-li činohereckou) složku, stanovila si sama kritéria, která pak musí splnit. A to se daří poněkud méně, mimo jiné i proto, že děti pro ni nejsou vybaveny tak, jako pro tanec a například představitelka titulní postavy namísto emocemi naplněného hereckého výrazu v takových chvílích spíš jen deklamuje text.
Příběh se tak dostává do stínu tance, kterým se vytváří obrazy tu tematicky relevantnější (např. srážka malé čarodějnice se staršími kolegyněmi), tu jen dekorativně doplňkové (např. jízda koní). Sama pohádka jako by byla jen prvotním impulsem k vzniku a rozvíjení pohybových a tanečních kreací, nikoli předmětem či cílem sdělení. Souvislosti i smysl příběhu unikají a pohybově taneční party od nich leckdy spíše odvádějí – už proto, že sdělnost tance je méně konkrétní než sdělnost herectví.
Výsledkem je, že předlohy znalý divák si do jevištního dění usilovně dosazuje co a proč se právě děje, zatímco divák neznalý v ději a motivacích jednotlivých postav tápe. Nejméně ze všeho je pak sděleno jádro Preusslerova poselství: že hlavní chybu v očích svých starších kolegyň učinila malá čarodějnice, když úkol být dobrou čarodějnicí pochopila tak, že má naučená kouzla užívat ke konání dobra, namísto zla; její rádce havran to nijak nereflektuje a ona sama jen začaruje čarodějnice a splní malé čtenářce, sedící po celou dobu nad knihou na rampě, přání taky si zakouzlit tím, že je vzápětí společně odčarují. Což není zrovna dvakrát účinná tematická tečka, natož divadelní pointa.
A ještě jedna věc, která autenticitě a síle sdělení příliš nepomáhá. Reprodukovaná hudba je nepochybně co do působivosti i technické stránky nahrávky sama o sobě vynikající; ale svou povahou, hlasitostí i samotným faktem reprodukce je z jiného světa. Namísto autenticity vnitřního výrazu tu ční forma a technika.
Luděk Richter