Texty: MADĚRIČ, Vojta: Svitavský dýchánek 13. – 14. dubna 2012. Deník Dětské scény, č. 0., str. 21 - 22, 8.6.2012.

Svitavský dýchánek 13. – 14. dubna 2012
Přehlídka dětského divadla pro Pardubický kraj proběhla již potřetí v multifunkčním centru Fabrika. Pořadatel (Středisko kulturních služeb města Svitavy) opět potvrdil své schopnosti a maximálně využil skvělé zázemí pro hladký průběh celé přehlídky. Ta se pak mohla odehrát v poklidné a přátelské atmosféře.
O zhlédnutých představeních diskutoval pod vedením Jany Mandlové dětský lektorský sbor tvořený dětmi z Dramatické školičky ve Svitavách. Výstupy z těchto diskusí se staly součástí diskusí dospělého lektorského sboru s vedoucími souborů. Touto nenásilnou formou se tak k vedoucím i k lektorům dostala zpráva o tom, jak jednotlivá představení působila na své primární adresáty, totiž dětské diváky. Dospělý lektorský sbor pracoval ve složení: Eva Herzogová, Josef Brůček, Vojta Maděryč a Petr Mohr (ve funkci tajemníka a moderátora).
Pro děti ze souborů byly zajištěny dílny, které probíhaly paralelně s diskusemi lektorského sboru. Koncepce dílen byly značně ovlivněny nepravidelnou a nerovnoměrnou účastí dětí. Přesto vedoucí Vít Piskala a Berit Hönigová nabídli dětem zajímavý program.
Přehlídky se účastnilo celkem dvanáct souborů. Kvalita jednotlivých inscenací byla značně rozdílná. Divadelní kroužek DDM DamiánLanškroun (vedoucí Iva Skalická) nabídl inscenaci s názvem Mladá nota 2012. V této autorské inscenaci šlo členům souboru především o splnění jejich vlastního přání, totiž zazpívat si své oblíbené písně. Divadlo se jim stalo spíše záminkou pro jejich zpěv. Celé představení se tak proměnilo v hudební show typu Česko Slovensko má talent a lektorskému sboru nezbylo než konstatovat, že divadlo se z celého jevištního tvaru vytratilo.
Dramatický kroužek ZŠ Řečany nad Labem (vedoucí Sonja Borovičková) vystoupil s představením O veliké řepě. Tato klasická pohádka byla přetransformována v pestrý karneval víceméně moderních pohádkových postav typu Rumcajs, Manka, Šmoulinka, Křemílek… I zde se objevila hudební čísla. Ta neposunovala děj a působila velmi nesourodě v kontrastu s úvodní a závěrečnou písní, která tvořila rámec představení. Pro opakující se motiv tahání řepy nebyla zvolena žádná divadelní zkratka, a tak s postupně se zvyšujícím počtem postav na scéně docházelo k retardaci děje. Lektorský sbor ocenil technickou vybavenost hráčů.
Inscenace O vznešené ježibabě z dílny souboru Dramaťák DDM Beta Pardubice při diskusi otevřela téma kvality literární předlohy. Východiskem dramatizace byla pohádka Terezy Kratochvílové. Bohužel tento text nenabízí mnoho příležitostí k dobré dramatizaci. Situace nebyly vystavěné, chyběla jim pointa. I přes velkou snahu hráčů dát najevo své emoce nemohlo jejich jednání působit na scéně uvěřitelně, neboť motivace jednotlivých postav jsou již v textu předlohy zkratkovité, povrchní a místy i nelogické.
Soubor ZUŠ B. Martinů Polička (vedoucí Veronika Hrčková) pracoval se známým příběhem Dona Quijota. Jako východisko zvolila vedoucí souboru dramatizaci Michaila Bulgakova. Výsledkem byla inscenace s názvem Úryvek z Dona Quijota. Předloha je však bez úprav pro divadlo hrané dětmi náročná na jevištní zpracování. Jednotlivé promluvy jsou příliš dlouhé, nepodporují jevištní akci a svádí k deklamaci samotného textu. Přesto se celý soubor pokusil bojovat s větrnými mlýny a rozhodně byl v tomto boji úspěšnější než Don Quijot.
Divadelní soubor Zjev Jevíčko (vedoucí Lucie Pilařová) s inscenací Piráti z Bedrníku nabídl pohled na práci se souborem, kdy vedoucí napíše autorský text hráčům na míru. Přístup je to v některých hlediscích výhodnější než vyhledávání vhodné literární předlohy. Nicméně i tento přístup má svá rizika. Jedním z nich je fakt, že vedoucí a autor textu v jedné osobě ztrácí hned od počátku nadhled nad předlohou. Pak se s takovým textem vedoucímu hůř pracuje, úpravy v textu mohou dost zásadně ovlivnit kvalitu sdělení a v případě, že se vedoucí při psaní na míru splete v typu postavy pro určitého hráče, může se stát jedna z hlavních výhod zásadní nevýhodou celého přístupu. Při tomto představení divák neměl zcela jasno, o jaký se jedná žánr. Ujasnění žánru by přitom divákovi zásadně pomohlo k jednoznačnějšímu porozumění.
Při výběru předlohy prokázala svou poučenost vedoucí Divadelního kroužku DDM Heřmanův Městec (Kateřina Vacková). Zvolila ověřenou dramatizaci Werichova textu Kristy a Jiřího Bláhových O rybáři a jeho ženě. Představení, které jsme zhlédli, bylo narychlo „obnovenou premiérou“ inscenace, kterou někteří členové souboru již před pár lety hráli. I přes celkovou nedotaženost bylo zřejmé, že uchopení textu a jeho jevištní provedení je inspirativní, tvořivé a nápadité. Plně se zde prokázalo, že kvalitní text může být vhodným materiálem pro dobrou práci s dětmi. Proto lektorský sbor udělil souboru ocenění za výběr předlohy.
S kvalitní literární předlohou pracoval i soubor Benešáčci Pardubice (vedoucí Petra Plíšková a Martina Hezká). Námětem jejich inscenace Každý má své mouchy se stalo několik povídek z knihy Miloše Macourka Láska a dělová koule. Převod Macourkových textů do jevištní podoby bývá velmi často problematický. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Při dramatizaci příběhů vedoucí naplno nevyužívaly absurditu a nonsens, které jsou pro Macourkovy texty charakteristické. Přesto inscenace nabízela mnoho zajímavých a podnětných okamžiků a divák se mohl velmi dobře bavit tím, co se na jevišti odehrávalo. Hráči totiž předvedli velmi ukázněný výkon, kterým naplňovali dramaturgicko-režijní koncepci svých vedoucích. A to vše s chutí, radostí a hravostí. Lektorský sbor udělil souboru ocenění právě za tuto ukázněnost a zároveň spontánnost na jevišti.
Dramaťáček ZUŠ Chrudim (vedoucí Renata Klečková) pracoval s knihou Kdyby čert na koze jezdil. Jedním z výstupů práce na pekelném tématu je inscenace s názvem Hrajeme si s pohádkou Nepovedený čert. Hráči na jevišti působili přirozeně a jejich role byly přiměřené jejich věku a schopnostem. Scénografické provedení bylo jednoduché a prosté, bez větších zvukových a světelných efektů. Prostředí se proměňovala pomocí bedny, kterou hráči dle potřeby otáčeli. Malby na jednotlivých stěnách bedny charakterizovaly jednotlivá prostředí, ve kterých se děj odehrával. Divák tak měl možnost sledovat vkusně provedené divadelní představení, které svými kvalitami svědčí o dobrém dramatickovýchovném procesu. Lektorský sbor tomuto souboru udělil ocenění za dobře zvolené jevištní prostředky.
DS Nad čistírnou Pardubice (vedoucí Klára Litterová) nabídla dvě dramatizace klasických pohádek. Obě inscenace byly vytvořeny v rámci preventivního programu pro mateřskou školu. Ukázalo se, že limity, kterým musela vedoucí vyhovět, byly velmi omezující a značně ovlivnily kvalitu inscenací po dramaturgické stránce. Didaktičnost obou inscenací a jejich jednoduchost nedala mnoho příležitostí hráčům, aby s tématem souzněli. Inscenace Jako Jeníček s Mařenkou byla ukázkou toho, jak to dopadá, když hráči s předlohou nesouzní a nejsou na sdělení tématu osobně zainteresovaní. Přesto bylo možno konstatovat, že hráči jsou velmi dobře technicky vybaveni a zaslouží si lepší předlohu, prostřednictvím které by mohli prezentovat vlastní postoje a názory k problematice, která je jim věkově blízká. V inscenaci O Otesánkovi byl tento problém šikovně odstraněn, neboť hráči celý příběh vyprávěli, měli možnost jednotlivé postavy komentovat. Tím hráči nad příběhem získali nadhled a prostor pro svou osobní výpověď. Hráči tak dokázali příběh divákům sdělit a navázat s nimi kontakt. Diváci pak mohli lépe porozumět, proč zrovna tito hráči hrají tento příběh. Za tento přístup a nadhled dostal soubor ocenění lektorského sboru.
Inscenace Kocourkov z dílny souboru Horní-Dolní – dramatický kroužek při ZŠ Sloupnice (vedoucí Eva Sychrová) svou celkovou mírou stylizace ukázala, jak je možno s jednoduchými výrazovými prostředky vytvořit velice vkusný tvar s jasnými uměleckovýchovnými kvalitami. Celkový dojem nápaditého a hravého představení zrazovala jen slabá zakončení jednotlivých epizod ze života Kocourkovských, což se negativně projevilo v temporytmu představení. Lektorský sbor jednomyslně navrhl tuto inscenaci do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2012.
Inscenace Emil a detektivové souboru Veselé zrcadlo Gymnázium Ústí nad Orlicí (vedoucí Lenka Janyšová) byla vrcholem přehlídky. Východiskem se stala dramatizace stejnojmenné knihy Ericha Kästnera, kterou si vedoucí půjčila od Mirka Slavíka. Nespokojila se však s tím, co dramatizace nabízela, a po svém si ji upravila. Scénografickou prostotou, formou vyprávěného divadla a výstavbou dramatických situací založených na uvěřitelných mezilidských vztazích vytvořila vedoucí odpovídající prostor pro dětský dramatický projev. Lektorský sbor doporučil dílčí úpravy v hudební složce inscenace, drobná upřesnění v řešení mizanscény některých situací a nalezení drobných jevištních akcí pro některé postavy dětské party. Pro výše jmenované kvality lektorský sbor navrhl tuto inscenaci na přímý postup na celostátní přehlídku Dětská scéna 2012.
Vojta Maděryč