Texty: Havlíčkův Brod, Adivadlo, Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Hromada, jaro 2012

Hromada, jaro 2012, rubrika Nové premiéry na východočeských prknech

Drdovy Dalskabáty v Havlíčkově Brodě
Tož, dva roky to trvalo. Skorem. Od první čtené. Pár týdnů, možná měsíců se ani vlastně nezkoušelo. Nešlo to. Ale od podzimka se za to raflo pořádně a pak to jelo jako po másle. Premiéra byla 22. dubna a hlediště bylo našvihnuté. Ale od začátku…
Asi jako každý v amatérském divadle, jsme před dvěma lety řešili, co hrát. Soubor měl za sebou dvě „malé“ inscenace (Nejstarší řemeslo, Dva muži v šachu) a tak byla touha udělat zase velké ansámblové představení. Los padl na Drdovy Dalskabáty. Jedním z mnoha důvodů pro bylo, že by si Plajznerku mohla zahrát Slávka Motalová, protože je skvělá a zaslouží si to a Trepifajksla by si mohl zahrát František Beneš, protože je skvělej a zaslouží si to. Pak byly, jak už píši výše, ty dva roky zmatků, kdy jeden nemůže, místo tohohle musí tamten, tamten to neumí, tenhle už nemůže, není jeviště… Však to znáte…
Premiéra pak ukázala, jak je ten text vlastně aktuální, že těch různejch hajzlíků jsme se od doby, co to bylo napsaný, vlastně nezbavili. Lidi se bavili, reagovali tak, že jsme sami byli překvapený, a vůbec nevadilo, že jsme je v divadle drželi dvě a půl hodiny. O dvou hlavních personách už bylo řečeno, že to hrajou skvěle, tak to teď jen potvrzuju. Režie se chopila Lída Honzová a ta dala příležitost nejen zkušeným kolegům, ale na scénu přivedla šestici úplných elévů. Ani oni diváky nezklamali. Což potvrzuje i to, že na domácí přehlídce Dospělí dětem, které se Adivadlo zúčastnilo mimo soutěž, obdržel soubor od lektorského sboru kolektivní ocenění za herectví. Což nás potěšilo a doufáme, že si Dalskabáty ještě párkrát zahrajeme.
-fš-
Více informací na www.adivadlo.cz