Texty: Holice, DS KD, John Patrick: Sex v šestém patře, Homada, jaro 2012

Hromada, jaro 2012, rubrika Nové premiéry na východočeských prknech

Divadelní soubor Kulturního domu Holice
John Patrick: Sex v šestém patře
PROČ ZROVNA V ŠESTÉM PATŘE?
Připouštím, že tato otázka není položena na správném místě. Měl bych se spíše ptát Johna Patricka, autora tří jednoaktovek s názvem „Sex v šestém patře“. To není výmysl překladatele Jiřího Fishera, poněvadž originál zní přesně tak: „Sex on the sixthe floor“.
Režisérce holických ochotníků Jitce Juračkové se téma zalíbilo (přesto, že bydlí v přízemí), vybrala si je pro letošní jarní ochotnickou premiéru. Žádné Patrickovo dramatické dílo není „polopatické“, spíše je poněkud zvláštní. Mnohý z vás si jistě vzpomene na „Paní Savageovou“, uvedenou i na zdejší scéně. Režisérka měla dost kuráže, jasné představy a navíc musela věřit ochotnickým ovečkám. Zadařilo se jí. Poznámky ke hře (v dubnu premiéra, v květnu repríza) vezmu tentokrát z druhé strany. Spolupráce (text, světla, zvuk, kostýmy, rekvizity, technika, program, plakát) odvedena zodpovědně, dám jedna mínus, při jedničce by zpychli. Hudba byla pro mne poněkud komplikovaná, vysvětlivky programu bych ponechal spíše studentům gymnázia na hodiny společenských věd. Na duo Jany a Martina Sedlákových („tančí a přetváří scénu“) jsem nezapomněl. Ovšem přičlenil bych je jako čtvrtou jednoaktovku. Byli přesní, pozorní, rychlí, nevtíraví, byli ke koukání. Herecké výkony dle diváckého ohlasu byly na úrovni, což se u tohoto kolektivu očekává.
Nepřekvapily perfektně podané výkony „veteránů“. Lída Voříšková prostě „umí“, ať je pro ni vybrána jakákoliv role. Petr Hlavatý opět zářil, i když bych právě v tomto případě trochu mírnil přílišnou komediálnost. Vítězslav Vondrouš odvedl svůj standard, Pavel Hladík byl výborný. Potvrdil, že mu herecké role svědčí. Ostatní adepti ochotnického kumštu – Jitka Schejbalová, Olga Petráková, Jana Zapletalová, Lukáš Sedlák a Tomáš Rychlík
– odvedli snaživý a solidní výkon. K nim jen malá poznámka: herci nejen hrají, ale také mluví. A mluvit je třeba zřetelně, bez „šumlování“ a hlavně do obecenstva, nikoliv do kulis. Na závěr jako obvykle připomínám velmi věrnou, vděčnou a početnou obec diváckou, z čehož pro holické ochotníky vyplývá jediné: jen tak dál!
Miloslav Kment (red. kráceno)